Franz III. Klein

Franz III. Klein (Franz III. Freiherr Klein von Wiesenberg / František III. svobodný pán Klein z Vízmberka) (29. května 1851, Schottwien, Rakousko – 6. ledna 1930, Loučná nad Desnou, Československo) byl rakouský a moravský podnikatel a průmyslník z významné rodiny Kleinů. Po omezení výstavby železnic ztratila rodina dominantní postavení ve výrobě a zpracování železa, což vedlo k pokusům investovat i do jiných oborů (cukrovarnictví, pojišťovnictví). V letech 1911–1918 byl též poslancem moravského zemského sněmu. V roce 1917 prodal železárny v Sobotíně a po vzniku Československa dožil v soukromí na svém sídle v Loučné nad Desnou. Díky svému manželství a prostřednictvím sňatků svých sester byl několikanásobně spřízněn s vlivnou pražskou rodinou Ringhofferů.

Franz III. Klein
Erb Kleinů
Narození29. května 1851
Schottwien
Úmrtí6. ledna 1930 (ve věku 78 let)
Loučná nad Desnou
RodičeFranz II. Klein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Zámek Loučná nad Desnou, hlavní sídlo Kleinů v letech 1844–1945

Pocházel z významné podnikatelské rodiny Kleinů, narodil se jako nejstarší syn Franze II. Kleina (1825–1882) a jeho manželky Leopoldiny, rozené Hauptmannové (1827–1886), z vídeňské rodiny hoteliérů. Vystudoval Vysokou školu polytechnickou ve Vídni a po otcově úmrtí v roce 1882 převzal správu rodinného podniku Gebrüder Klein, která se v době útlumu výstavby železnic potýkala s finančními problémy. K částečnému oživení produkce železáren došlo díky rozšíření sortimentu, v krátké době ale kleinovské podniky podlehly tlaku konkurence Vítkovických železáren, které disponovaly kvalitnější železnou rudou[1]. Pod vedením Franze III. došlo k několika transformacím rodinného podnikání a přesunu aktivit do jiných oborů (investice do cukrovarů v Břeclavi a Drahanovicích nebo pojišťovací společnosti Phoenix). Mezitím byl prodán rakouský velkostatek Immendorf (1886). Mimo jiné byl po otci majitelem velkostatku a zámku Loučná nad Desnou, kde nechal vybudovat rodinnou hrobku. Na zámku v Loučné později trvale sídlil a také zde zemřel. Akciovou společnost Štěpánovsko-sobotínské těžířstvo prodal v roce 1917. V doplňovacích volbách byl v roce 1911 namísto zemřelého bratrance Huberta Kleina (1848–1911) zvolen do Moravského zemského sněmu, jehož poslancem zůstal do roku 1918. Politicky byl orientován liberálně, na půdě sněmovny ale nijak aktivně nevystupoval[2].

Díky sňatku byl spřízněn s významnou rodinou Ringhofferů, v roce 1878 se ve Vídni oženil s Emilií Ringhofferovou (1858–1947), dcerou Františka Ringhoffera III. Měli spolu pět dětí, dva syny a tři dcery. Starší syn Franz (1884–1885) v dětství, dcera Elizabeth (1885–1952) se provdala za barona Manfreda von Pillersdorff, majitele statků na Vsetínsku. Pokračovatelem rodu byl Franz IV. Klein (1895–1966), který po odsunu z Československa v roce 1945 obchodoval s dřívím v Německu.

Odkazy

Reference
  1. MIKMEK, Vladislav: Rod Kleinů na Sobotínsku (magisterská diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2010 dostupné online
  2. MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918;Brno, 2012; s. 344 ISBN 978-80-7325-272-4

Literatura
  • KREJČIŘÍK, Mojmír: Kleinové: Historie moravské podnikatelské rodiny; Brno, 2003; 446 s. ISBN 978-80-86736-13-6
  • MYŠKA, Milan a kol.: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, I. díl, Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 219–223 ISBN 80-7042-612-8

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.