František Niklfeld

Pocházel z osady Dvorek u Přibyslavi, z rodu, kterému v polovině 19. století ve Dvorku patřily tři zemědělské usedlosti. Od mládí byl aktivní ve veřejném životě. Od roku 1869 zasedal v přibyslavské městské radě, v níž vystřídal svého otce Jana Niklfelda. V roce 1875, 1891 a 1895 byl zvolen okresním starostou v Přibyslavi, ale ani jednou nezískal císařské potvrzení do této funkce. Důvodem mělo být to, že se císaři doneslo, že Niklfeld měl své dceři zakázat přednést oslavnou báseň k výročí panovnického rodu.[4][3]

Koncem 19. století se uvádí jako člen okresní školní rady v Chotěboři a starosta Přibyslavi.[3] Starostou města byl po více než 22 let. Za jeho působení v čele Přibyslavi došlo k výstavbě silnice do Šlapanova, rozšíření kanalizační sítě, zbudování městských jatek, nové školy a izolačního pavilonu pro infekční pacienty. Byl aktivní v mnoha místních spolcích. Předsedal místnímu odboru Ústřední matice školské, působil jako starosta místní sokolské jednoty a předsedal představenstvu Občanské záložny v Přibyslavi.[4]

V 90. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1891[4] byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Chotěboř) do Českého zemského sněmu. Mandát obhájil ve volbách v roce 1895. Politicky patřil k mladočeské straně.[3] Opětovně byl zvolen i ve volbách v roce 1901.[5] Na sněmu se profiloval jako odborník a zastánce zemědělských zájmů.[4] Roku 1894 se stal předsedou české sekce zemské zemědělské rady, nebyl ovšem do funkce potvrzen císařem.[3]

V roce 1914 neuspěl v komunálních volbách a místo něj se starostou Přibyslavi stal Jan Bechyně. Zemřel v lednu 1915.[4]