František Nechvátal

František Nechvátal (22. října 1905, Velký Újezd (u Olomouce)[1]10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi.[2]

František Nechvátal
Narození22. října 1905
Velký Újezd (u Olomouce)
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. září 1983 (ve věku 77 let)
Tanvald
Československo Československo
Povoláníučitel, básník, překladatel
Národnostčeská
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 19291935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl jej k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus a za druhé světové války s ním spolupracoval v odboji.[3]

Za svého působení v Praze v letech V letech 19351945 se definitivně rozešel s křesťanstvím a roku 1945 se stal členem KSČ. Pracoval na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 19481953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 19591962 v Sofii. Mezitím byl v letech 19541958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví.[4]

Dílo

Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice (1932), vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat (1933) obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč (1934) vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě (1935) vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady.[3]

Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň Říjen (1947) věnoval V. I. Leninovi a ve sbírce Slova lásky (1953) vyjádřil i lásku k vůdcům socialismu. Později se opět navrátil k motivům přírody, lidského osudu, milostného citu a k básním vyznávajícím lásku k ženě, k rodné zemi a k mateřskému jazyku. Sbírka Bílá holubice (1978) tak obsahuje barvité obrazy života. Ve sbírce sonetů Čas motýlů a hvězd (1982) rekapituluje svůj život a vyjadřuje vyrovnání se smrtí.[4]

Jeho dílo doplňuje básnická tvorba pro děti, příspěvky do celé řady periodik a překlady z ruštiny, polštiny a zejména ze španělštiny.[5]

Bibliografie

Básně

  • Vichřice (1932).
  • Slunovrat (1933).
  • Oheň a meč (1934).
  • Kapka rosy (1934), bibliofilie.
  • Vedro na paletě (1935).
  • Talisman (1936), bibliofilie.
  • Železná mříž (1937).
  • Magnetová hora (1937).
  • Mateřské znamení (1939).
  • Bezručův hlas (1940).
  • Věneček rozmarýny (1943).
  • Vzdechy trávy (1944).
  • Nářky nad Josefem Horou (1945).
  • Popel a dým (1946).
  • Zajetí babylonské (1946).
  • Černá studna (1946).
  • Svatební lože (1946).
  • Říjen (1947).
  • Žlutá růže (1948).
  • Honza Tulipán (1948), básně pro děti.
  • Medová studánka (1948), básně pro děti, přepracováno roku 1960.
  • Slova lásky (1953).
  • Hojivá zřídla (1957).
  • Zelená hudba léta (1958).
  • Blažený pozemšťan (1960).
  • Pod oblohou radovánek (1960), básně pro děti.
  • Říkadla (1966), leporelo.
  • Dary lásky (1967).
  • Tichý oceán (1968).
  • Rosa, rosa, rosička (1972), básně pro děti.
  • Bílá holubice (1978).
  • Mateřština (1978).
  • Balzamína (1982).
  • Čas motýlů a hvězd (1982).
  • Všemi hlasy (1982), leporelo.
  • Zlatý proutek (1983), básně pro děti, vydáno posmrtně.
  • Nesmrtelný život (1984), vydáno posmrtně.
  • Na vrcholu vln (1985), vydáno posmrtně.
  • Nesmírné objetí (1985), vydáno posmrtně.

Překlady

  • 1937: Federico García Lorca: Balada na rynečku.
  • 1937: Antonio Machado: Země Alvargonzálezova.
  • 1938: Alexandr Sergejevič Puškin: Povídky veršem i prózou, spolupředkladatel.
  • 1938: Španělské romance, hrdinská poesie občanské války, antologie, spolupředkladatel.
  • 1946: Mauricio Magdaleno: Výheň.
  • 1946: Pablo Neruda: Španělsko v srdci, společně s Jaroslavem Kuchválkem.
  • 1946: Federico García Lorca: Cikánské romance.
  • 1947: Slova v ohni, básníci bojujícího Španělska, antologie (přeložil i uspořádal).
  • 1949: Federico García Lorca: Básník v Novém Yorku, společně s Jaroslavem Kuchválkem.
  • 1961: Juan Ramón Jiménez: Stříbřák a já.
  • 1977: Stanislaw Goszczurny: Přišel jsem vás zabít.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Velký Újezd
  2. Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 461
  3. Lexikon české literatury 3/1, Praha: Academia 2000, S. 453-456
  4. Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 100-102
  5. František nechvátal – Obec překladatelů

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.