František Jirčik

pomník generálmajora Františka Jirčika

V roce 1778 vstoupil do 12. německo-banátského pohraničního pluku jako praporčík. Následně bojoval ve válce o bavorské dědictví. V roce 1789 přešel ke generálnímu štábu rakouské armády, byl povýšen na nadporučíka. V roce 1790 se zúčastnil rakousko-turecké války. Během války vynikl odvahou a chytrostí a byl povýšen na kapitána. Při tažení Srbskem u města Kladovo vyjednával s tureckou stranou o kapitulaci pevnosti. V roce 1796 byl povýšen na majora a stal se proviantním důstojníkem generálního štábu. Zúčastnil se první koaliční války v Italii. Byl povýšen na plukovníka. V roce 1797 byl při oblehání Mantovy zajat. Po svém propuštění bojoval v Bavorsku. V roce 1805 byl povýšen na generálmajora. Dne 2. prosince 1805 se zúčastnil bitvy u Slavkova, byl pověřen velením brigády v ruské části kolony ruského generála Miloradoviče.[2] Během bitvy o Pratecký kopec byl zraněn.[3] Následkům zranění podlehl jako jediný rakouský generál v této bitvě o tři týdny později.[4]