František Hyhlík
František Hyhlík (20. října 1905[1] Loukonosy – 21. dubna 1981 Praha) byl český psycholog a pedagog, profesor na Karlově univerzitě v Praze, jeden se zakladatelů oborů andragogika – výchova a vzdělávání dospělých v Československu.
| František Hyhlík | |
|---|---|
 František Hyhlík, 1963 | |
| Narození | 20. října 1905 Loukonosy |
| Úmrtí | 21. dubna 1981 (ve věku 75 let) Praha |
| Vzdělání | Karlova univerzita v Praze |
| Povolání | psycholog a pedagog |
| Děti | PhDr. Lidmila Vášová Mgr. Jan Hyhlík |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
František Hyhlík se narodil v rodině loukonoského domkáře Františka Hyhlíka a jeho manželky Františky, rozené Bůlové.[1] Studoval na Univerzitě Karlově, obor technika a matematika spolu s deskriptivní geometrií. Na počátku své profesní kariéry byl středoškolským profesorem v Turnově a později pracoval osm let jako středoškolský učitel na Slovensku. Zde spolupracoval také s Psychotechnickým ústavem v Bratislavě (původně Ústredná poradňa povolaní pre Slovensko).
Od roku 1939 pracoval v Ústavu lidské práce v Praze. Roku 1951 začal vyučovat na pražské Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda a od roku 1956 přednášel pedagogiku a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, téhož roku získal docenturu. V roce 1958 přešel na katedru knihovnictví. Později působil v rámci Univerzity Karlovy v Institutu osvěty a novinářství (roku 1965 přejmenovaný na Fakultu osvěty a novinářství, od roku 1968 Fakulta sociálních věd a publicistiky). Vysokoškolský titul profesora psychologie mu byl udělen roku 1963.
Rodina
František Hyhlík byl ženatý a měl dvě děti. Jeho dcerou byla PhDr. Lidmila Vášová, pracovnice Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Syn Mgr. Jan Hyhlík je divadelním hercem a hlasatelem Českého rozhlasu na stanici Vltava.
| „ | Chceme-li dospělého člověka dále zdokonalovat, což znamená vzdělávat a vychovávat, musíme ho především dokonale znát. Poznat ho znamená proniknout k jeho nitru, znát jeho schopnosti, postup jeho myšlení a smýšlení, motivaci jeho chování a jednání, jeho charakter a temperament.[2] | “ |
| — František Hyhlík | ||
Publikované práce
- Kapitoly o výchově k povolání, 1945
- Vybrané kapitoly z pedagogiky, 1955
- Psychologie v našem denním životě, 1957, další autoři: Jan Čáp, Robert Konečný, Jan Bureš, František Hyhlík, Jan Doležal
- Metodika populárně vědecké přednášky, 1957
- Četba a její vliv na utváření osobnosti : Psychologie čtenáře, 1958
- Čím bude vaše dítě, 1958
- Potřeby a zájmy lidí v socialistické společnosti, 1958
- Metodika vzdělávací a výchovné činnosti mezi dospívající mládeží, 1961
- Malá encyklopedie současné psychologie, 1977, další autoři: Milan Nakonečný, František Hyhlík
- Základy pedagogiky a úvod do výchovy dospělých, 1963
- Kam ze základní devítileté školy, 1963
- Psychologie čtenáře, 1963
- Psychologie mladého čtenáře, 1963
- Umíte studovat? 1964
- Utváření socialistických vztahů na pracovišti, 1964
- Psychologické základy učení a vzdělávání dospělých, 1965
- Psychologické a výchovné problémy dospívání, 1966
- Dospívající mládež a její výchova, 1968
- Pedagogicko psychologické a sociálně psychologické aspekty vzdělávání dospělých, 1969
- Základy pedagogiky dospělých, 1971
- Psychologická hlediska vzdělávání dospělých, 1973
- Vedení lidí : příručka pro cyklickou průpravu 4. okruhu funkcí ved. pracovníků, 1976
Ocenění
- V roce 1975 mu byla udělena Cena Antonína Zápotockého za uměleckou a kulturně výchovnou činnost[3]
Reference
- Matrika narozených, Žiželice 1896-1905, snímek 215, Záznam o narození a křtu
- KORÁLOVÁ, Marie. Celoživotní vzdělávání pedagogů: Cesta ke zvnitřnění potřeby sebevzdělávání a inovace v pedagogické práci, diplomová práce [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné online.
- Noví nositelé ceny Antonína Zápotockého. Rudé právo. 27. 2. 1975, s. 1. Dostupné online.
