František Hnídek

Narodil se ve Veřechově u Horažďovic. Absolvoval univerzitu, kde dosáhl doktorátu z filozofie. Působil jako profesor náboženství na Žižkově, v Chrudimi a později na Královských Vinohradech. Později odešel z církve a působil na ministerstvu školství, kde dosáhl titulu ministerského rady.[5]

Již za Rakouska-Uherska se zapojil i do politického života. V zemských volbách roku 1908 se stal poslancem Českého zemského sněmu.[5] Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Chrudim, Nasavrky.[6] Byl kandidátem českých agrárníků.[7]

Napsal několik politických studií (Sněm český za Ferdinanda I., Rakousko od roku 1848 a Otázka českoněmecká). Během světové války byl roku 1916 uvězněn pro urážku císaře a rušení veřejného pokoje a řádu. V roce 1917 byl amnestován.[5]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku Československa. V roce 1920 se podílel na koncipování Ústavy prvorepublikového Československa. Zasedal v užším subkomitétu, který ji posuzoval.[8]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[9] Byl místopředsedou zahraničního výboru a zasedal v rozpočtovém výboru sněmovny. V parlamentu působil od roku 1926 pravidelně jako generální zpravodaj pro projednávání návrhu státního rozpočtu.[5] Po jeho smrti na jeho poslanecké křeslo usedl Jaroslav Zářecký.[10]

Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministerským radou v Praze.[11]

Zemřel v březnu 1932 ve vinohradské nemocnici v Praze.[5]