František Hlaváček (učitel)

Hlaváčkovi bydleli v sídle své školy v Pštrossově čp. 188. Byt měli v mezipatře s tím, že v jednom pokoji spali rodiče s dcerou, v druhém dva synové, o patro výš byly učebny.[9] 28. září 1913 po šesté ráno vstala paní Hlaváčková, vzbudila v kuchyni služku a poslala ji pro mléko. Chovala se klidně, služka na ní nepozorovala nic neobvyklého.[9]

Chvíli poté, co služka odešla, se z bytu ozvaly rány. Domovník, který bydlel v přízemí, vyběhl na ulici, protože si myslel, že se něco děje venku. Jeho pozornost okamžitě upoutal Hlaváčkův postižený syn Jaroslav, který z okna zděšeně volal: „Tatínek střílí!“.[9] Domovník okamžitě běžel pro pomoc.[9] Když se s lékařem vrátil, našli v ložnici rodičů zastřelenou matku a vážně zraněnou dceru Marii, v druhém pokoji pak mrtvého syna Karla překrytého mrtvolou otce.[3] Záchranná stanice odvezla dva zraněné do všeobecné nemocnice na chirurgickou kliniku prof. Kukuly, kde Marie zakrátko v beznadějném stavu zemřela.[3]

Vyšetřování prokázalo, že Hlaváček svůj čin promýšlel. Koupil si dva revolvery. S jedním z nich vstoupil do ložnice a ranou do hlavy zastřelil v těsném sledu manželku a dceru. Obě pravděpodobně spaly, nebránily se. Poté vešel do pokoje k synům, kde už předtím schoval druhý revolver. U synů ale zapůsobil pud sebezáchovy. Staršího Karla sice také zabil, ale mladší Jaroslav se bránil a otec ho zasáhl do hrudníku místo do hlavy.[3] Ačkoliv i jeho stav byl vážný a pochybovalo se o jeho uzdravení,[3] podařilo se ho lékařům v nemocnici zachránit.[10] Poslední kulkou se zastřelil sám Hlaváček.[3]

V bytě byl nalezen dopis na rozloučenou, adresovaném jednomu z podřízených. Psalo se v něm:

1. října 1913 informoval dr. Paul Dittrich z německého patologického ústavu, že mozek Fr. Hlaváčka nebyl normální, ale byl zachvácen vodnatelností.[11] Do matriky bylo na základě toho zapsáno, že čin spáchal duševně chorý.[2]

Společný pohřeb se konal 2. října na Olšanských hřbitovech za velké účasti. Se smutečním projevem vystoupil Hlaváčkův dlouholetý přítel Tomáš Maděra,[4] rovněž majitel obchodní školy.[12] Charakterizoval ho jako laskavého otce rodiny a dobrého učitele. Vychoval množství žáků a pomohl jim k výnosným zaměstnáním. Přispěl k dobré pověsti Kheilovy školy a po převzetí ji dál zveleboval, zejména zvyšováním počtů studentů. Nemajetným odpouštěl školné. Zkázu mu ale přinesl nákup domu, na který byl hrdý, ale který se brzy ukázal jako nevhodný pro zamýšlené potřeby. Nutné dodatečné výdaje narušily jeho rozpočet, nový společenský status domácího pána ho přivedl k nedůvěryhodným lidem a dalším špatným rozhodnutím. Motivem jeho činu byla láska k rodině, kterou nechtěl nechat v nemoci a nezaopatřenou.[4]

10. října byl z nemocnice propuštěn zraněný patnáctiletý Jaroslav. Protože se o něj nechtěli postarat příbuzní, byl předán do výchovného ústavu.[10] Roku 1918 byl úplně zbaven svéprávnosti.[13]

Vybavení předlužené domácnosti bylo soudně vydraženo v listopadu 1913.[14] Obchodní školu převzal Tomáš Maděra a spojil ji se svou dosavadní.[15]

Dům v Pštrossově čp. 188 slouží r. 2020 opět pro bydlení, kdežto Myslíkova čp. 208 je jednou z budov Univerzity Karlovy.[16]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hlaváček na Wikimedia Commons