František Hess

Byl synem hodonínského měšťana Cyrila Hesse a Kateřiny, rozené Příkaské. Manželkou Františka Hesse byla od září 1882 Amálie Mayerová. Měli dva syny a dvě dcery.[3]

Vystudoval utrakvistickou (česko-německou) školu, pak nastoupil na brněnské německé nižší reálné gymnázium v Brně, později na první české gymnázium v Brně. Od roku 1873 studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Školu krátce přerušil kvůli vojenské službě. Poté, co složil druhou státní zkoušku a první rigorózum, byl coby záložní důstojník povolán roku 1878 opět do armády a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny. Po návratu z bojů dokončil studia. Po studiích nejprve nastoupil coby koncipient do kanceláře Dr. Popely v Praze a pak do brněnské kanceláře Dr. Františka Hodáče v Brně.[3] Roku 1886 se usadil v rodném Hodoníně jako advokát.[2] Jeho advokátní kancelář sídlila na náměstí Františka Josefa v domě číslo 14.[3]

Byl veřejně a politicky aktivní. Už za studií v Praze byl činný ve výboru Akademického čtenářského spolku jako účetní. V letech 1880–1886 byl jednatelem Dobročinného komitétu dam v Brně. V moravské metropoli organizoval sbírku na obnovu vyhořelého Národního divadla v Praze. Od roku 1886 byl členem Sokola v Hodoníně a v období let 1887–1888 působil coby náčelník a pak od roku 1889 až do roku 1901 jako sokolský starosta. Inicioval vznik fondu a družstva pro výstavbu nové sokolovny v Hodoníně. Od roku 1887 redigoval Hodonínské listy coby první českojazyčné periodikum v regionu. List vycházel do roku 1902. Pak ho nahradily Slovanské listy (respektive Hodonínsko-břeclavské noviny coby jejich příloha), později Jižní Morava a v období let 1911–1913 Hodonín.[3] Podílel se i na založení hodonínské české reálné školy.[2] Předsedal hodonínské pobočce Ústřední Matice školské a byl činný v Matici Hodonské, založené roku 1894, jejímž hlavním úkolem bylo prosazení výstavby české reálky. Škola pak začala vyučovat ve školním roce 1894/1895, přičemž Hess ji podporoval i finančně. Podobným způsobem se zasadil o vznik místní Živnostenské školy pokračovací pro dívky roku 1907. Neúspěšně se snažil o ustavení české měšťanské školy. Měl zásluhy rovněž o rozvoj finančních ústavů. Byl ředitelem a přednostou kanceláře Spořitelny kontribučenského fondu, podporoval zakládání českých hospodářských spolků (od ledna 1890 takto fungoval okresní hospodářský spolek v Hodoníně). Zasedal v dozorčí radě Potravního spolku, který měl čelit síle německých obchodníků ve městě, a na postu předsedy výstavního výboru k uspořádání hospodářské a národopisné výstavy v Hodoníně.[3]

Angažoval se v založení Českého politického spolku, který vznikl roku 1900. Podporoval všeobecné volební právo, osmihodinovou pracovní dobu nebo založení české univerzity v Brně.[3] Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Břeclav, Hodonín.[6] Byl kandidátem lidové strany.[3] Podle některých zdrojů byl samostatným (nezávislým) kandidátem.[7] V dalším dobovém zdroji je řazen mezi pokrokářské kandidáty, ovšem výslovně zmiňován mimo skupinu mladočeských poslanců.[8] Na sněmu patřil do klubu Lidové strany pokrokové na Moravě.[9] Okolo roku 1912 místní tisk hlásí rozpory v Lidové straně pokrokové. Její klub v Břeclavi i v Hodoníně vyjádřil přání, aby v nadcházejících zemských volbách roku 1913 nebyl Hess kandidátem za městskou kurii v Hodoníně. Národní listy uvádějí, že Adolf Stránský čelí vnitrostranické krizi a že Hess si založil útočný plátek Hodonín, který štve proti všem nepohodlným lidem a tím připravuje půdu pro eventuální kandidaturu dra. Hessa v městské skupině Břeclava-Hodonín.[10]

Zemřel náhle v dubnu 1914.[2][5] Příčinou úmrtí byl zápal plic.[3]

Po jeho smrti byla na jeho počest část dnešní Národní třídy v Hodoníně přejmenována na Hessovu. Pojmenování bylo později zrušeno za nacistické okupace.[3]