František Havlín

Už za první republiky byl aktivní v komunistickém hnutí. Byl členem Komsomolu a Rudých odborů. Po druhé světové válce zastával funkci předsedy Závodního výboru Revolučního odborového hnutí v podniku Spojené ocelárny Kladno.[2] V této funkci se angažoval při přebírání moci po únorovém převratu.[3] Později byl vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ, následně vedoucím oddělení na Ústředním výboru Komunistické strany Československa a funkcionářem Ústřední rady odborů.[2]

Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Kladno. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec František Řezníček. V parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.[4]

Byl mu udělen Řád práce.[2] Zemřel náhle v létě roku 1969. 3. července 1969 vyšel v Rudém právu jeho nekrolog s tím, že zemřel v těchto dnech.[2]