František Hamza

František Hamza studoval na nižším gymnáziu v Pelhřimově, pak pokračoval na vyšším gymnáziu v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod), kde v té době učili osvícení želivští premonstráti. Absolvoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (dnešní Univerzita Karlova). Po promoci na působil jako městský a později obvodní lékař v Luži. Místo svého působení zvolil zcela záměrně. Klimaticky odpovídalo realizaci jeho plánu, tedy zřízení dětské protituberkulózní léčebny, kterou založil roku 1901 ve vile pod poutním kostelem na Chlumku. Nejprve ji vedl ve vlastní režii, v roce 1908 však dosáhl jejího převzetí do správy země České a zůstal až do 1919 jejím ředitelem. Děti z chudých rodin zde léčil zdarma. Dnes tato léčebna nese název Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé. Založil také první školu v léčebném zařízení ve střední Evropě. Z jeho iniciativy vznikly další dětské protituberkulózní léčebny ve Starém Smokovci, Šumperku a Cvikově.

Za 1. světové války byl činný v domácím protirakouském odboji. Jako poradce srbského ministerstva zdravotnictví byl vyznamenán vysokým srbským státním řádem. Po vzniku ČSR se roku 1919 stal sekčním šéfem ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, kde podnítil zřízení několika nových tuberkulózních sanatorií a studentských zdravotních ústavů v Praze a Brně. Byl spoluzakladatelem Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Po odchodu z ministerstva v roce 1922 přijal místo mimořádného profesora na nově vzniklé fakultě sociálního lékařství na Masarykově univerzitě v Brně a pokračoval zde ve své práci profesora do konce života.

Byl hygienik a propagátorem ergoterapie a dalších zajímavých metod, které posunuly zdravotnictví novým směrem. Zasadil se o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily rámec medicíny a sahaly do veřejné a kulturní činnosti, účastnil se modernizace zdravotnických zařízení města Brna. František Hamza zemřel ve věku 62 let v Brně. Je pochován v urnovém háji v Praze-Motole. Na škole v rodné Kletečné mu krajané odhalili pamětní desku s plaketou od Milana Knoblocha.

Jeho vnučkou byla redaktorka a překladatelka z francouzštiny Jitka Hamzová (1929–2017).