František Gregor Emmert

Emmertův rod pochází ze severního Bavorska, kde je jeho historie doložena v tamních farních knihách až do počátku 17. století (jeho předkové pocházeli z měst Weiden, Furth im Wald, Regensburg, Waldmünchen, Ippeheim, aj.). V Bavorsku se narodil ještě Emmertův otec Gregor. Rodina se přestěhovala do Čech až po první světové válce. Sám František Gregor Emmert se narodil v roce 1940 v Dvojhradí (místní část Mstišova, dnes součást města Dubí). Studovat odešel v roce 1954 do Prahy, kde nejprve absolvoval Vyšší hudebně pedagogickou školu. Poté studoval klavír (u prof. Lva Esche) a soukromě kompozici na Pražské konzervatoři (u Jana Zdeňka Bartoše). Ve studiu skladby pokračoval na JAMU v Brně u prof. Jana Kapra a v rámci umělecké aspirantury u prof. Miloslava Ištvana. Po skončení aspirantury byl přijat na JAMU jako odborný asistent pro hudební teorii, kde od roku 1975 vyučoval hlavní obor skladba.

Emmert nikdy nebyl členem KSČ, zároveň se jako katolík držel stranou i proudu reformních intelektuálů 60. let a vždy si zachovával tvůrčí i názorovou nezávislost na autoritách. Emmert se dobral ke stylu tvořícímu jakousi alternativu k „brněnské kompoziční škole“ reprezentované zejména tvůrci racionálně či numericky komponované hudby (Alois Piňos, Miloslav Ištvan) a hlásí se k němu jako ke svému vzoru nejvýznamnější tvůrci následující brněnské skladatelské generace (Pavel Zemek-Novák). V 70. letech se Emmert vyprofiloval také jako jeden z dvorních autorů scénické hudby pro brněnské Divadlo Husa na provázku. Vytvořil pro ně například hudbu k inscenaci Dostojevského Bratři Karamazovi. Emmert je také autorem hudby k několika filmům. Skladatelsky se prosadil především v oblasti symfonické, jeho dosavadních 26 dokončených symfonií jej řadí do čela českých symfoniků druhé poloviny 20. století. Komorní a vokální hudba posledních dvaceti let je postupně prostoupena duchovní inspirací katolickou vírou a mystikou.

Roku 1991 byl habilitován na docenta, v roce 2006 jmenován profesorem JAMU. Patří k nejúspěšnějším pedagogům kompozice, jeho kompoziční třídou prošla celá řada současných autorů artificiální hudby, například Mojmír Bártek, Zoja Černovská, Afrodité Katmeridu, Pavel Malý, Martin Štědroň, Leoš Kuba, Mário Buzzi, Barbora Škrlová, Lenka Foltýnová, Ondřej Šárek, Jana Bařinková, Vojtěch Dlask, Tomáš Lučivjanský, Adrian Demoč, Vratislav Zochr, Jan Dobiáš, Irena Franková či Martina Kachlová, David Postránecký, Tereza Zemanová.

Zemřel v pátek 17. dubna 2015 po krátké nemoci.[1]

Emmertova tvorba byla od svého začátku zasazena do duchovní tradice německé hudby s maximálním důrazem na kontrapunkt. V první etapě jeho tvorby (cca do roku 1975 převažuje recepce druhé avantgardy, včetně jejích postupů jako jsou aleatorika, multiserialita, mikrointervalika anebo timbrová hudba. Přibližně od poloviny 70. let, v souvislosti s Emmertovým návratem ke katolictví, se u něj ve větší míře začínají objevovat aluze na starší kompoziční metody, na romantickou hudbu, či na hudbu předrenesanční (Guillaume de Machaut). Ve svém pojetí postmoderny Emmert ale nepracuje s přímými citáty, pouze po svém přepracovává harmonii či sazbu. Je jedním z prvních českých skladatelů, kteří se plně dají označit za postmoderní. Emmertovy vrcholné symfonie z přelomu tisíciletí (přibližně od čísla 18) jsou psané pro obrovské symfonické orchestry, nezřídka osazené nestandardními nástroji (clariny, barytonový hoboj) a komponované často v biformě a polytempu. Polytempová technika spolu s osobitě uchopenou ideou spektrální kompozice jsou hlavními rysy Emmertových kompozic tohoto tvůrčího období. Emmertovy skladby jsou často neseny specifickou imaginativní poetikou překračující rámec katolictví. Většina symfonií má podtituly. Provedeny byly dosud symfonie 1–9 a symfonie č. 25 „Píseň - 'K tobě byl poslán anděl'“. 25. symfonie je zatím poslední provedenou Emmertovou symfonií, premiéru měla 1. června 2017 v kostele sv. Augustina v Brně. Smyčcový orchestr Ensemble Opera Diversa dirigoval Ondrej Olos, jako sólisté se představili Milan Paľa (viola), Marek Paľa (varhany), Jarmila Balážová (mezzosoprán).

• Vánoční oratorium, 1971 Drážďany
• Sluneční země (premiéra 1975, Státní filharmonie Brno, dir. Zdeněk Košler)
• Sedmá symfonie (premiéra 1981, SFB, dir. František Jílek)
• Motetto Salmo 22 (premiéra 2002, Výmar, Trio pianowo)

• 1975 - Krajská cena Leoše Janáčka
• 1975 - Zvláštní cena SČSKU a ČHF (za skladbu Zpěvavá krajina)
• 1985 - Skladatelská soutěž sborových skladeb Jihlava (Maminčiny oči)
• 1996 - Cena ČRo 3 - Vltava „Berla sv. Vojtěcha“
• 1998 - Hlavní cena Musica Sacra Brno (Proprium Svatodušní)
• 2013 - Řád sv. Cyrila a Metoděje, Pamětní medaile České biskupské konference