František Faà di Bruno

František byl urozeného původu, vyrůstal v poklidné a štědré rodině. Jako mladík se přihlásil do královské armády. Získal hodnost štábního důstojníka, ale vzdal se jí a odešel do Paříže studovat matematiku. Mezi jeho známé patřili např.: Augustin Louis Cauchy, Urbain Le Verrier, Abbé Moigno a Charles Hermite. Po návratu do Itálie se stal profesorem na turínské univerzitě.[1] Při svých kariérních povinnostech se věnoval sociální práci, přátelil se se sv. Janem Boskem, podílel se na zakládání domovů pro seniory a chudé. Dohlížel na stavbu kostela Nostra Signora del Suffragio e Santa Zita.[2] Postupem času si uvědomil, že by mu v jeho náboženských aktivitách pomohlo vysvěcení na kněze. Absolvoval studium teologie, ale arcibiskup ho odmítl vysvětit, protože v té době nebylo zvykem, aby se čtyřicátník stával novoknězem. František tedy napsal žádost papeži bl. Piovi IX. a získal jeho podporu. Svátosti kněžství se dočkal v 51 letech. V roce 1881 založil společenství Menších sester od sv. Zity, které poskytovaly pomoc služebným v domácnostech, neprovdaným matkám a prostitutkám.

František Faà di Bruno zemřel v Turíně 27. března 1888. Kanonizační proces byl zahájen na počátku 20. století v Turíně. V roce 1988 jej blahořečil papež sv. Jan Pavel II.