František Bauer-Martinkovský

František Bauer se narodil v roce 1870 v Martínkově, jeho otcem byl sítař a písmák[1] Karel Bauer (ten byl bratrancem Václava Kosmáka[1][2]), ale ten záhy po narození syna zemřel a tak ho vychovával jeho dědeček a martínkovský učitel František Řeřucha. Ten ho vyučoval hře na flétnu, housle, klavír a varhany. V roce 1880 odešel na reálku do Telče, kde se seznámil s Václavem Jebavým, s tím také 4 roky bydlel[3] a později spolupracoval. V roce 1887 odmaturoval a odešel do Brna, kde nastoupil na učitelský ústav a stal se členem sboru filharmonie pod Besedou brněnskou. Po ukončení studií na učitelském ústavu odešel do Domamili, kde jako učitel působil mezi lety 1888 a 1890, posléze mezi lety 1890 a 1894 učil také v Moravských Budějovicích, tam se kromě učení věnoval také hře na violu ve smyčcovém kvartetu pod vedením Eduarda Špatinky a také působil jako sbormistr ženského pěveckého spolku Eliška Kránoshorská.[4]

V roce 1895 působil ve škole v Boskovštejně a téhož roku odešel do Hlubokých Mašůvek,[5] kde působil mezi lety 1895 a 1925[6] jako učitel. Do důchodu odešel v roce 1927 a téhož roku byl jmenován čestným občanem Hlubokých Mašůvek.[1] I tam se věnoval hudební činnosti, kdy například doprovázel hudebníky ve znojemské Besedě či se prakticky po celý život věnoval hře na varhany v kostele Navštívení Panny Marie, působil také jako dirigent v místním ochotnickém divadle. V té době se také věnoval skladatelské činnosti, upravil např. některá díla Bedřicha Smetany pro tři ženské hlasy.[5]

Dne 29. března 1970[1] mu byla odhalena pamětní deska na budově školy ve Hlubokých Mašůvkách.[6] V roce 1927 mu bylo uděleno čestné občanství Hlubokých Mašůvek.[1] V roce 1929 byla Akademií věd vydána sbírka korespondence mezi Františkem Bauerem a Otokarem Březinou.[1]