František Čech (flétnista)

Na Pražské konzervatoři (1938 - 1944) a na Akademii múzických umění (1948 - 1952) studoval flétnu u Josefa Boka. Již od roku 1943 byl ale členem České filharmonie, do roku 1953 jako pikolista, později jako první flétnista.

Výrazně se uplatňoval jako sólista: ještě během studií na AMU se stal vítězem mezinárodní interpretační soutěže v Budapešti (1949) a v roce 1953 absolutním vítězem mezinárodní Rejchovy dechové soutěže Pražského jara. Jeho rozsáhlý repertoár obsahoval předklasickou a klasickou hudbu (Johann Sebastian Bach, Wolfgang Amadeus Mozart, Antonín Rejcha) i díla 19. a 20. století (Leoš Janáček, Claude Debussy, Darius Milhaud, Albert Roussel, Jacques Ibert). Jeho hru charakterizovala kultivovanost, precizní intonace, vynikající technika a bohatý výrazový rejstřík.

Vystupoval také jako komorní hráč. Byl členem Dechového kvinteta českých filharmoniků (1946-48) a Komorního sdružení profesorů konzervatoře. Spolupracoval s Munclingerovým souborem Ars rediviva, s nímž realizoval řadu pozoruhodných nahrávek pro české i zahraniční nahrávací společnosti.

V rámci edice Supraphonu Musica Antiqua Bohemica byla v roce 1961 oceněna zvláštní cenou Akademie Charlese Crose nahrávka Rejchova Kvartetu G dur pro čtyři flétny, na které František Čech spolupracoval se svými žáky V. Žilkou, J. Josífkem a s M. Klementem.

František Čech patřil k nejúspěšnějším českým hudebním pedagogům. Od roku 1950 učil na konzervatoři v Praze a později na Hudební fakultě AMU. Jeho žáky byli například Jiří Válek, Josef Josífko, Václav Žilka, František Malotín, Zdeněk Bruderhans, Jan Hecl.

• V roce 1983 obdržel titul Zasloužilý umělec[1]