Franklin Pierce

Prezident Pierce umožnil každé frakci v demokratické straně, aby nominovala svého kandidáta do jeho vlády. Nicméně jeho kabinet neobsahoval žádné unionisty ani členy frakce Stephena A. Douglase.[1]

Všichni kandidáti do Piercova kabinetu byli okamžitě a jednomyslně schváleni senátem. První týdny po své inauguraci strávil prezident obsazováním nižších pozic ve federální vládě. Pokusil se zastoupit všechny frakce, avšak žádnou z nich plně neuspokojil. Noviny na severu Pierce nazývaly podporovatelem separatistů, jenž do funkcí dosazuje otrokáře, kdežto tisk na jihu ho obviňoval z abolicionismu.

rytý portrét Pierce z dob jeho prezidentství

Prezident Pierce zastával tehdejší klasickou demokratickou politiku, což bylo snížení pravomocí federální vlády a prosazování práv států. Většina Piercových návrhů a reforem byla kongresem zamítnuta.

Za jeho vlády pokračovaly války s kmenem apačů a utů. V roce 1854 po Grattanově masakru, kdy bylo indiány zabito 31 amerických vojáků, vypukla válka se siouxi a roku 1856 byla rozpoutána válka na řece Rogue. Tyto války byly zpočátku neúspěšné a indiáni vítězili ve velkých bitvách, což vedlo až k opuštění několika pevností americkou armádou.

Pierce tvrdil, že se mu otroctví hnusí.[2] Byl ale také zastáncem ústavy a práv jednotlivých států. V době jeho prezidentství ve Spojených státech se začala hodně přiostřovat otázka otroctví. Toto napětí ve společnosti Pierce spíše zvýšil podepsáním zákona o Kansasu a Nebrasce, podle kterého se obyvatelé těchto teritorií měli rozhodnout, zda v nich bude povoleno otroctví. Zrušil tím tak Missourský kompromis z roku 1820. Pierce doufal, že Kansas přijme otrokářství a Nebraska nikoliv. Posléze by do Unie přibyl jeden otrokářský a jeden svobodný stát, což by uspokojilo obě strany. [3] Výsledkem byla pouze kritika. To, že do Kansasu přicházeli odpůrci otrokářství ale i jeho zastánci, vedlo následně k sérii konfliktů v Kansasu (1855–1858), kterou ukončil až zásah federálních vojsk. Někteří historici tyto události nazývají pravým začátkem občanské války.

Prezident Pierce a jeho ministr zahraničí William Marcy se pokusili změnit pohled na Spojené státy ve světě. Marcy vydal oběžník, jenž doporučil americkým diplomatům nosit "jednoduché šaty amerického občana" namísto diplomatických uniforem. Také doporučil aby na amerických ambasádách pracovali pouze občané Spojených států.

Za prezidentství Pierce došlo k uzavření obchodních dohod s Japonskem a tím byla ukončena třistaletá izolace šógunátu. Smlouvy vyjednal komodor Matthew Perry, který pod výhrůžkou útoku donutil Japonsko otevřít přístavy pro zahraniční obchod[4]. Pierce dohlížel na misi a zajistil, aby nepřekročila diplomatickou rovinu.

Ministr války Jefferson Davis přesvědčil Pierce, aby poslal železničního magnáta Jamese Gadsdena do Mexika s úkolem odkoupit půdu pro případnou železnici. Gadsden vyjednal v prosinci 1853 smlouvu s mexickým prezidentem Antoniem Lópezem de Santa Annou. USA zakoupilo jižní Arizonu a část Nového Mexika. Gadsdenova koupě ukončila územní spory mezi oběma státy. Kongres snížil cenu nákupu oblasti z 15 milionů dolarů na 10 milionů. Kongres také do smlouvy obsahoval přidal doložku občana Alberta G. Sloo, jehož zájmy byly koupí ohroženy. Pierce se postavil proti použití federální vlády k podpoře soukromého průmyslu a nepodpořil konečnou verzi smlouvy, která nicméně byla ratifikována. Platnost smlouvy zajistila Spojeným státům podobu jižní hranice, která se nezměnila do dnešních dob.

Prezident Pierce se pokoušel odkoupit Kubu od koloniálního Španělska. Koupi Kuby prosazovaly hlavně jižanské státy kvůli rozšíření otrokářství. Roku 1854 byl sepsán Jamesem Buchananem a Pierrem Soulém, ministrem pro Španělsko, Ostendský manifest, který popsal důvody proč mají Spojené státy koupit Kubu od Španělska a naznačuje, že by USA měly vyhlásit válku Španělsku, pokud by odmítlo. Manifest měl sloužit pouze pro účely Piercovy vlády a měl být držen v tajnosti, nicméně byl prozrazen samotným Soulém. Po nuceném zveřejnění byl prezident tvrdě odsouzen severními státy a obviněn z podpory rozšiřování otrokářství.[5] Vyvolalo to i mezinárodní rozruch.

Během Pierceova prezidentského působení byly vztahy se Spojeným královstvím napjaté kvůli sporům o americká rybolovná práva u pobřeží Kanady a také kvůli tomu, že se USA stavěly proti ambicím Velké Británie ve střední Americe. Ministr zahraničí Marcy dokončil dohodu o obchodní reciprocitě s britským ministrem Johnem Cramptonem, což snížilo počet britských námořních hlídek v kanadských vodách. Smlouva, kterou Pierce považoval za první krok k americké anexi Kanady, byla ratifikována v srpnu 1854. Zatímco administrativa vyjednávala s Británií o kanadsko-americké hranici, americké zájmy byly také ohroženy ve střední Americe, kde Claytonova-Bulwerova smlouva z roku 1850 nedokázala zabránit Británii v rozšiřování jejího vlivu. Ministr pro Velkou Británii Buchanan se snažil přesvědčit Brity, aby se vzdala svých území v latinské Americe.

Ve snaze zajistit přátelské vztahy se Spojenými státy během krymské války byli Britové připraveni vdát se většiny svých nároků ve střední Americe. Incident v Brity chráněném přístavu Greytown zhoršil angloamerické vztahy. Incident vedl Pierce k tomu, aby nařídil lodi USS Cyane plout ke Greytownu. Cyane Greytown zničil. Navzdory zničení Greytownu a amerických obstrukcí ve Střední Americe se britští obchodníci důrazně postavili proti válce se Spojenými státy a zajistili, že mezi oběma zeměmi nepropukne žádná válka. Buchananův nástupce, ministr pro Británii, George M. Dallas, uzavřel smlouvu, v níž Britové souhlasili s odchodem z Greytownu a z většiny dalších středoamerických území výměnou za uznání britských zájmů v Belize. Senát však dohodu neratifikoval.