Stephen A. Douglas

Douglas se narodil v Brandonu ve státě Vermont a v roce 1833 se přestěhoval do Jacksonville ve státě Illinois, kde zahájil právní praxi. Brzy dosáhl úspěchu v politice jako člen Demokratické strany, působil ve Sněmovně reprezentantů Illinois a na různých dalších pozicích. Po zvolení do Sněmovny reprezentantů Spojených států v roce 1843 rezignoval na místo na Nejvyšším soudu státu Illinois. Douglas se stal spojencem prezidenta Jamese K. Polka a podporoval anexi Texasu i mexicko-americkou válku. Byl jedním ze čtyř severních demokratů ve sněmovně, kteří hlasovali proti návrhu Davida Wilmota zakázat otroctví na jakémkoli území získaném od Mexika.

Zákonodárci v Illinois roku 1847 zvolili Douglase do Senátu Spojených států a Douglas se pak v 50. letech stal neformálním celonárodním vůdcem své strany. Spolu s Henrym Clayem prosadil kompromis z roku 1850, který urovnal některé územní problémy vyplývající z mexicko-americké války. Douglas se chtěl na demokratické národní konvenci 1852 stát kandidátem na prezidenta, ale porazil ho Franklin Pierce. Ve snaze otevřít západ USA expanzi navrhl Douglas v roce 1854 zákon o Kansasu a Nebrasce (Kansas–Nebraska Act). Ačkoli doufal, že tento zákon zmírní politické napětí, návrh vyvolal na severu silnou protireakci a pomohl podpořit vzestup republikánské strany, která byla proti otroctví. Douglas se znovu ucházel o prezidentský úřad v roce 1856, ale konvence Demokratické strany roku 1856 místo něj nominovala Jamese Buchanana, který pak vyhrál volby. Buchanan a Douglas se dostali do sporu kvůli přijetí Kansasu jako otrokářského státu, protože Douglas obvinil otrokářství nakloněné zákonodárce Kansasu z toho, že provedli nespravedlivé volby.

Během dalších debat mezi Lincolnem a Douglasem, které se konaly roku 1858, zformuloval Douglas takzvanou freeportskou doktrínu, podle níž mohla jednotlivá území zakázat otroctví navzdory rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1857 ve věci Dred Scott v. Sandford. Neshody ohledně otroctví vedly k tomu, že se jižní delegáti na demokratické konvenci v roce 1860 vzepřeli stranické linii. Severní delegáti po roztržce nominovali Douglase za prezidenta, zatímco jižní demokraté podpořili Johna C. Breckinridge. Ve volbách v roce 1860 byli hlavními kandidáty na severu Lincoln a Douglas, zatímco většina Jižanů podporovala Breckinridge nebo Johna Bella z Konstituční unijní strany. Před volbami vedl Douglas kampaň po celé zemi, a varoval před nebezpečím odtržení a vyzýval své posluchače, aby zůstali věrní Spojeným státům. Silná podpora Lincolna na severu nakonec vedla k Lincolnovu vítězství ve volbách. Po vypuknutí občanské války Douglas vystupoval na podporu Unie, ale zemřel v červnu 1861.