Francouzský buldoček

Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Je vhodný i do rodiny s dětmi, se kterými si rozumí. I k důchodcům a méně aktivním lidem se hodí, pokud jsou však ochotní se o něj po zdravotní stránce postarat. Prakticky neštěká a je velmi klidný.[5]

Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva. Odchov štěňat není jednoduchý. Feny mívají těžké porody, výjimkou není císařský řez. (Francouzský buldoček má totiž úzkou pánev a velkou hlavu.) V letních měsících hrozí přehřátí organizmu. Psa rozhodně nelze nechat samotného v autě stojícím na slunci, nebo v horku přepínat jeho síly. Stejně špatně snáší i velmi nízké teploty. Nejčastějšími zdravotními problémy buldočků jsou onemocnění kůže. Při koupi štěněte je třeba se informovat o zdravotním stavu rodičů.

Francouzský buldoček se obecně vychovává snadno, a to i přes určitou míru tvrdohlavosti, typickou pro všechna buldočí plemena. Výchova musí být láskyplná, citlivá, ale důsledná. Buldoček je velmi vynalézavý a svoje zájmy často prosazuje velmi originálně. Dokáže tak velmi dobře bavit přihlížející, jeho pán se tím však nesmí nechat ošálit a měl by dbát na dodržování pravidel. Buldoček, pokud je například neúnavně vyháněn ze zapovězeného křesla, zpravidla velmi rychle rezignuje. Pohodlí a život bez zbytečných problémů jsou pro tohoto psa dvě velmi důležité věci. Při výchově je třeba zavrhnout veškeré násilí. Necitlivě a tvrdě vedený buldoček ztratí důvěru v majitele, odtáhne se od něho, nebo se mu bude dokonce vyhýbat. Psa je potřeba motivovat a nadšeně chválit žádoucí chování. Jako trest často postačí změna intonace hlasu. Plácnutí novinami je již těžkým kárným prostředkem, kterým je třeba šetřit.