Dokumentární fotografie

Dokumentární fotografie (z lat. documentum – předmět doličný) je fotografický styl, který představuje fotografický dokument jako zobrazení reality, jako časový dokument, jako apel nebo upozornění na danou skutečnost. Rozlišuje se subjektivní a objektivní zájem, který za dokumentem stojí – například ideologické nebo sociální pozadí.

Eugène Atget: Sběrač hadrů, 1899

Jacob Augustus Riis: Městští bandité, kolem 1890

Lewis Hine: Addie Card (asi 12 let) u spřádacího stroje v bavlnářském závodě v North Pormalu (Pownal). Dívky o ní říkaly, že jí je teprve deset...[1]

Marion Post Wolcottová černoch jde do kina v Belzoni, Mississippi speciálním vchodem „pro barevné“

Ben Shahn: Houslista Bill Henseley, 1937

„Dokumentární fotografie“ zobrazovala například depresi ve 30. letech dvacátého století v Americe. V roce 1935 vznikla společnost Farm Security Administration (FSA), která zahájila fotografickou kampaň, do jejíhož sociologicko-dokumentárního programu se zapojila řada fotografů. Měla za úkol sestavit dokumentaci sociálních problémů v jižních státech USA.[2] Těmto fotografům vděčíme za výjimečný obraz Ameriky v době krize a jejích dozvuků. V tomto období se formovala „dokumentární fotografie“. Jejími hlavními charakteristikami byl důraz na realismus, snaha bez příkras zachytit věci takové, jaké jsou, spoluprožití bídy a utrpení, jasný morální postoj a konečně samotné vědomí specifičnosti tohoto média.[3]