Folio

Až do poloviny 19. století se papír vyráběl ručně v jednotlivých arších. Jeho velikost byla dána papírenským sítem a možnostmi dělníka s ním manipulovat. Pro tisk in folio se na arch umístily z každé strany dvě tiskové stránky, arch se jednou přeložil, několik archů se vložilo do sebe a svázaly se do knihy. Vynálezem strojní výroby papíru v nekonečných pásech, které lze řezat na téměř libovolné rozměry, ztratilo označení svůj původní smysl, přesto se i dnes někdy užívá jako označení knih velkého formátu čili foliantů.

Nejstarší prvotisky – počínaje Gutenbergovou latinskou Biblí z roku 1455 – měly vesměs foliový formát. Teprve ke konci 15. století se zejména v severní Itálii objevují knížky menšího a „kapesního“ formátu – oktáv, později i dvanácterka a šestnácterka – například u Alda Manutia. Zatímco se starší formáty řídily možnostmi ruční výroby papíru, základem dnešních formátů je daleko větší „arch“ A0 o rozměrech 1189 × 841 mm a plochou 1m². Formáty knih se ovšem od formátů papíru liší, protože složené archy je třeba ještě oříznout.

Recto a verso

• U rukopisů a jiných vázaných knih, které nemají očíslované stránky (paginaci), se číslují listy (zkratka fol.), často římskými číslicemi. Levá stránka na vedlejším obrázku s číslem 2 by se označila jako "fol. 1v" (verso, rub), pravá s číslem 3 jako "fol. 2r" (recto, líc).
• V anglické literatuře se první vydání spisů Williama Shakespeara z roku 1623 stručně označuje jako První folio nebo Folio 1623.
• Folio je také název řezu písma, různých firem a výrobků.

• Ottův slovník naučný – svazek 9, str. 342 – heslo Folio

• Formát papíru

• Folio v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)