Fokker S-11

Jednou z prvních aktivit společnosti Fokker započatých po skončení druhé světové války byla konstrukce nového vojenského letadla pro základní pilotní výcvik, označeného S-11 Instructor. Již v roce 1946, ještě před započetím stavby, byla získána zakázka na 100 kusů. První prototyp vzlétl z letiště Schiphol 18. prosince 1947, a během letových zkoušek probíhajících v roce 1948 byla zjištěna nutnost provést některé aerodynamické změny, s cílem zlepšit ovládání letadla. Později v témže roce následovaly letové ukázky typu pro zástupce letectev několika zemí, a posléze došlo k prodeji mnoha S-11 Nizozemskému královskému letectvu, Izraelskému vojenskému letectvu, italskému Aeronautica Militare, Brazilskému letectvu, Paraguayskému letectvu a Bolivijskému letectvu. V Itálii bylo okolo 170 kusů vyrobeno u společnosti Macchi v licenci pod označením Macchi M.416. Omezený počet strojů S-11 je stále v provozu a nizozemská organizace Fokker Four, věnovaná úsilí o zachování typu, provozuje čtveřici S-11, které, kromě dalších aktivit, předvádí na leteckých dnech.

Varianta S-11 vybavená příďovým podvozkem nesoucí označení S-12 byla vyráběna brazilskou pobočkou Fokker Indústria Aeronáutica, a letectvo Brazílie ji užívalo pod označením T-22 Instructor.

Prototyp verze S-12 v nizozemské civilní imatrikulaci

• Bolívie Bolívie
  • Bolivijské letectvo v 70. letech 20. století operovalo s 8 kusy.
• Brazílie Brazílie
  • Brazilské letectvo provozovalo okolo 100 kusů v 60. a začátkem 70. let.
• Itálie Itálie
  • Aeronautica Militare od roku 1951 do 60. let provozovalo 178 kusů, včetně licenčních Macchi M.416.[3]
• Izrael Izrael
  • Izraelské vojenské letectvo mezi lety 1951 až 1957 disponovalo 41 kusem.
• Nizozemsko Nizozemsko
  • Nizozemské královské letectvo
  • Nizozemské královské námořnictvo - Nizozemské námořní letectvo
• Paraguay Paraguay
  • Paraguayské letectvo - mezi lety 1972-1978 mělo 8 kusů.

Fokker S-11 Instructor, (PP-KAU, Aeroclube do Brasil

Údaje podle Jane's All The World's Aircraft 1953–54[4]