FlixBus

Od roku 1934 existoval v Německu zákon, který neumožňoval, aby se na trhu objevila firma konkurující železniční společnosti Deutsche Bahn. Ta tak v Německu držela monopol. Zákon téměř zakázal jakoukoliv dálkovou autobusovou dopravu a měl za úkol ochránit státní železniční společnost před konkurencí.^[zdroj?] V březnu roku 2009 našli tři studenti Christian Janisch, Alexander Kuhr a Ingo Mayr-Knoch způsob jakým zákon obejít. Zákon totiž výrazně neomezoval příležitostnou autobusovou dopravu a nepředpokládal existenci trhu se sdílenými službami. Čtvrtého prosince 2009 uspořádali Janisch, Kuhr a Mayr-Knoch svou první „zájezdovou“ cestu mezi Frankfurtem nad Mohanem a Kolínem nad Rýnem a v autobuse nabídli za 12,5 eura spolujízdu dalším desítkám cestujících. Srovnatelná jízdenka na vlak tehdy stála kolem 64 eur.^[zdroj?] Svou službu nazvali DeinBus.

Deutsche Bahn podal na společnost DeinBus žalobu, která vyvolala silný zájem medií a veřejnou diskuzi o stále uzákoněném monopolu Deutsche Bahn. Žaloba byla soudem zamítnuta a Deinbus mohl nadále rozvíjet své služby, ale zákon stále platil. Roku 2012 se německá vláda rozhodla přepracovat celý zákon o přepravě osob. Již na začátku následujícího roku začal platit nový zákon, který umožňoval vznik soukromých vnitrostátních dálkových autobusových linek. DeinBus měl nyní volnost pro svůj rozvoj, stejně jako řada dalších nově vznikajících společností. Mezi nimi byla i společnost FLIXBUS.

U vzniku společnosti FlixBus stáli, stejně jako u DeinBusu, tři mladí muži. Jednalo se o dva spolužáky – inženýra André Schwämmleina a informatika Daniela Krausse, a Kraussova pracovního kolegu Jochena Engerta. V roce 2011 založili společnost GoBus a postupně se připravovali na možné uvolnění trhu. Když uvolnění v roce 2013 opravdu přišlo, vyjeli 13. února 2013 na německé silnice jejich první autobusy, avšak již pod nový názvem FlixBus. V té době ještě s jinou grafikou a v modré barvě. Svůj provoz začínali se spoji mezi Mnichovem, Norimberkem a Erlangenem. Do konce roku vytvořili celoněmeckou síť svých spojů. K hlavním investorům FlixBusu patřily společnosti Daimler a Holtzbrinck Ventures.

Téměř ihned po otevření trhu se v Německu objevilo mnoho nových dopravců. Velké procento z nich bylo založeno silnými investory, kteří neváhali do nového byznysu silně investovat. Dopravci, zajištěni výraznými investory, kteří ale obvykle požadovali neustálý růst tržeb, se pustili do cenové války.^[zdroj?] Ceny za jízdné dosáhly tak nízké úrovně, že mnozí dopravci byli nuceni ukončit činnost. Na konci roku 2014 ohlásila bankrot i společnost DeinBus. Díky investicím nakonec zcela neskončila, ale v současné době už pouze prodává jízdenky ostatních dopravců. Problémy s financemi začínal mít i FlixBus. Objem cestujících sice rostl, ale provoz nebyl ziskový.^[zdroj?] Zakladatelé proto začali s hledáním dalšího investora.

Novým investorem se stala společnost General Atlantic. Díky její investici také došlo na začátku roku^[kdy?] ke spojení FlixBusu se silnějším konkurentem – společností MeinFernbus. Tato společnost provozovala autobusy zelené barvy, s bílým názvem společnosti. Po krátké epizodě, kdy byly používány oba názvy spojených společností (název byl MeinFernbus Flixbus), došlo k ustálení jen na názvu FlixBus a grafická podoba společnosti se ustálila na zeleno-oranžové barvě v kombinaci s bílými nápisy.

V roce 2016 spojené společnosti přepravily přes 20 milionů cestujících a růst pokračoval dále.^[zdroj?] I díky převzetí dalších svých konkurentů FlixBus postupně obsadil svými linkami většinu států Západní Evropy. V domácím Německu zaujímá dominantní postavení a patří mu více než 90 % německého autobusového trhu. Na konci roku 2018 spolupracoval s více než 320 dopravními partnery s 8000 řidiči, kteří řídí přes 2000 autobusů po 30 zemích Evropy. Každý den na skoro 300 000 spojů přepraví cestující mezi 1800 destinacemi.^[zdroj?]

V roce 2016 FlixBus rozšířil svoji síť i do České republiky. Postupně začal nabízet různá spojení s okolními státy, především však s Německem. V polovině roku 2015 vstoupil FlixBus v ČR i na trh vnitrostátní dopravy. Začal nabízet linky z Prahy do Brna, Plzně či Českých Budějovic. V Praze vzniklo nové středisko pro expanzi do Střední Evropy a Východní Evropy. Brzy přibyla spojení třeba na Slovensko, či do Chorvatska.[2] Největším konkurentem FlixBusu v Česku je společnost RegioJet českého podnikatele Radima Jančury. Nejdůležitějšími českými partnery FlixBusu jsou autobusová společnost Umbrella bývalého českého fotbalisty Pavla Steinera[3] a společnost ICOM.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu FlixMobility na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky