Fjodor Petrovič Litke

Jeho rodina přišla do Ruska z německého Jüterbogu v roce 1745 šířit luteránství. I Litke zůstal celý život luteránem a chodil do německých škol, takže rusky mluvil se silným přízvukem.

V roce 1813 vstoupil do námořnictva. Účastnil se Golovninovy cesty kolem světa v letech 1817–1819 na lodi Kamčatka, kde se mimo jiné setkal s Ferdinandem Wrangelem. V roce 1821 se stal velitelem brigy Novaja Zemlja, na níž pak vyplul z Archangelska k arktickému souostroví Nová země. Přitom opravil geografické údaje o mysu Kanin. V roce 1822 se vydal na další výpravu k Nové zemi. Tentokrát doplul k Nasavskému^[kde?] mysu a prozkoumal západní vyústění průlivu Matočkin Šar. Za rok následovala další výprava stejným směrem, ale tentokrát uvízl na mělčinách, poškodil loď a musel výpravu předčasně ukončit.

V roce 1826 se ujal velení nové lodi, Seňavin, a vyplul s ní na tříletou cestu kolem světa – klíčovými zastávkami byly Kodaň, Portsmouth, Kanárské ostrovy, Rio de Janeiro, Valparaíso, Sitka na Aljašce (tehdejší Ruská Amerika), Petropavlovsk-Kamčatskij a Kronštadt, kde výprava končila. Důležité údaje z této expedice přinesl především čtyřměsíční oceánografický průzkum u Karolín a Marian.

V letech 1832–1850 byl vychovatelem carských synů. Během krymské války byl velitelem přístavu Kronštadt. V roce 1855 byl jmenován admirálem. Patřil k zakladatelům Ruské geografické společnosti, jejímž místopředsedou pak dlouhá léta byl.[1] V roce 1864 byl jmenován prezidentem Ruské akademie věd.[2] V roce 1866 získal titul hrabě.

Zemřel v Petrohradě, pohřben je na Volkovském luteránském hřbitově.