Finarfin

Finarfin je fiktivní postava z Tolkienovy knihy Silmarillion. Jedná se o noldorského elfa, třetího a nejmladšího Finwëho syna, nevlastního bratra Fëanora a bratra Fingolfina. Ze všech tří bratrů se nejméně proslavil v dějinách Středozemě, protože se odmítl podílet na Vzpouře Noldor a po odchodu většiny z nich zůstal se svým lidem v Amanu.

Příbuzenstvo
otec Finwë
matka Indis
manželka Eärwen
bratr Fingolfin
sestra Findis
sestra Irien Lalwen
nevlastní bratr Fëanor
syn Finrod
syn Angrod
syn Aegnor
dcera Galadriel
syn Orodreth
vnučka Celebrían

Charakteristika

Nejmladší Finwëho syn Finarfin je popisován jako nejsličnější, nejmírnější a srdcem nejmoudřejší ze všech tří bratrů. Po matce Indis, která pocházela z rodu Vanyar, zdědil on i jeho potomci zlaté vlasy, což bylo mezi Noldor výjimečné.[1]

Život

Původ a mládí

Finarfin se narodil ve Valinoru v městě Tirion velekráli Noldor Finwëmu a jeho druhé manželce Indis. Finwëho nejstarší syn Fëanor však nemiloval své dva nevlastní bratry, což působilo v noldorském lidu neklid. Za manželku si Finarfin vzal Eärwen, dceru Olwëho, což posílilo vazbu mezi Noldor a Teleri. Z manželství s Eärwen se narodila jeho dcera Galadriel a synové Finrod, Angrod a Aegnor.[2]

Vzpoura a Pád Noldor

Propuštěný Melkor zasel mezi lidem Noldor mnoho lží a podařilo se mu také poštvat vznětlivého Fëanora proti nevlastním bratrům. Poté, co Melkor usmrtil Finwëho a uprchnul z Amanu se Silmarily, vyzýval Fëanor Noldor k jeho okamžitému pronásledování. Finarfin tehdy mluvil proti svému bratrovi a varoval elfy před unáhleným rozhodnutím. Nakonec však Fëanorova plamenná řeč přesvědčila většinu Finwëho lidu k odchodu z Valinoru. Finarfin opouštěl Tirion krajně nerad. On ani nikdo z jeho lidu se nezapojil do tragického Zabíjení rodných, ke kterému došlo v přístavu Alqualondë. Fëanorův lid a horlivá část z Fingolfinova voje tehdy napadla příbuzné Finarfinovy ženy Eärwen a násilím se zmocnila lodí Teleri. Tímto činem na sebe však Noldor přivolali hněv Valar a Mandosovu kletbu. Zarmoucený Finarfin se po Mandosových slovech obrátil a s částí svých příbuzných se vrátil do Tirionu. Tam získal odpuštění Valar a byl ustanoven vládcem zbytku Noldor ve Valinoru.[3]

Králem Noldor ve Valinoru

Po návratu do Blažené říše vládl Finarfin zbylým Noldor ve Valinoru po celý první věk. Do dějin Středozemě se tak zapsal až na jeho konci, kdy vedl Valinorské Noldor do války hněvu, v níž byl poražen Temný pán Morgoth.[4]

Rodokmen
Finwë
 
 
Indis
 
 
Olwë
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Fingolfin
 
 
Finarfin
 
 
Eärwen
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Finrod
 
 
Angrod
 
 
Aegnor
 
 
Galadriel
 
 
Celeborn
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Orodreth
 
 
 
 
 
 
Elrond
 
 
Celebrían
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Reference
  1. Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion. Praha: 1992. [dále jen Tolkien (1992)]. Str. 48.
  2. Tolkien (1992). Str. 49.
  3. Tolkien (1992). Str. 66 - 71.
  4. Tolkien (1992). Str. 197.

Literatura

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.