Fimóza

Fimózy dělíme do několika skupin:

• Kongenitální (vrozená) fimóza je fyziologická (normálně se vyskytující) u novorozených chlapců. Někdy je vstup do předkožky tak těsný, že způsobuje problémy při močení.
• Sekundární (získaná) fimóza vzniká obvykle na podkladě zánětlivých změn probíhajících v listech předkožky. Typicky jde o komplikaci diabetu mellitu. Předkožka se pak v místě přechodu zevního a vnitřního listu jizví a zužuje, až nelze přetáhnout ani v klidu, postupně se záněty opakují a předkožka má tendenci se uzavírat.
• Relativní fimóza je taková fimóza, kdy předkožku nelze přetáhnout jen v některých situacích (např. při erekci a u flacidního penisu lze), nebo nelze přetáhnout zcela.

Zánět žaludu a předkožky penisu (balanopostitida).

• Parafimóza je stav, kdy násilím přetažený fimotický vak zaškrtí penis za žaludem. Tím dojde k omezení žilní derivace žaludu a otoku přetažené předkožky, což komplikuje uvedení do původního stavu. Je vhodné ihned vyhledat urologa, aby provedl repozici.
• Omezená možnost přetahovat předkožku vede k omezení hygieny a hromadění smegmatu, čímž může dojít k infekci. Trpí-li muž i nemocí typu diabetu, či snížením imunity, je množení bakterií ulehčeno a stav progreduje pod obrazem tzv. balanopostitidy. Iniciátorem infekce u dětí bývají zbytky antbiotik v moči (např. při léčbě angíny). Ty naruší rovnováhu pod předkožkou. Při infekci předkožka otéká, je extrémně bolestivá, komplikuje močení. Po zhojení infekce je předkožka fibrózně zúžená, méně elastická, a je ji pak nutné chirurgicky odstranit. Proto nemá žádný smysl s řešením fimózy otálet.
• Fimóza může vést, k tzv. subvesikální obstrukce (obstrukce pod močovým měchýřem), kdy zabraňuje volnému močení (nadouvání předkožky). V extrémním případě se může močení zastavit (pro bolest, nebo překážku), tzv. retence moči. Tyto stavy ohrožují ledviny.
• Fimóza znemožňuje řádnou hygienu předkožkového vaku což zvyšuje riziko karcinomu penisu.
• Fimóza, a to zejména relativní fimóza je nebezpečnější než absolutní fimóza protože v klidu je možné přetáhnout předkožku dobře, nejsou potíže s udržováním hygieny, s infekcí ani s močením. Při erekci, kdy dojde ke zvětšení žaludu, však předkožku přetáhnout nelze, při snaze o přetáhnutím silou nebo při sexuálním styku v předkožce vznikají bolestivé trhliny. Bolestivý styk může být podkladem rozvoje psychogenní erektilní dysfunkce. Pokud vznikají trhlinky na předkožce opakovaně, dochází k jizvení okraje předkožky, dalšímu zužování a stav se zhoršuje. Pokud se přesto přetažení silou podaří, hrozí parafimóza. Relativní fimózu lze rozeznat jen při plné erekci. Diagnostikovat se dá snadno dotazem na polohu předkožky při ranní erekci – u volné předkožky sjede předkožka částečně nebo úplně z žaludu. Při relativní fimóze předkožka i v erekci kryje skoro celý žalud. Relativní fimózu je nutné řešit co nejdříve, aby nedošlo k nebezpečnému parafimotickému zaškrcení.

Mezi stavy imitující fimózu patří krátká uzdička (frenulum breve). V takovém případě nelze předkožku přetáhnout. Řešením je plastika provedená urologem, známá jako frenuloplastika. Často však dojde k její ruptuře při pohlavním styku, či masturbaci. Rizikem je pak výrazné krvácení z frenulární tepny (arteria frenularis).

Totální (úplné) odstranění předkožky pohlavního údu.

U sekundární fimózy je nutná kompenzace základního onemocnění. Teoreticky připadá do úvahy i rehabilitace s eventuálním užitím léčiv, jež rozvolňují jizvy a zvyšují elasticitu (steroidy, enzymy, kyselina hyaluronová). Tento postup je však ekonomicky nákladný a není bez rizika. V praxi je extrémně vzácný. Nejčastější způsob ošetření je obřízka.

V dětském věku je správné nejdříve předkožku uvolnit z adhezí k předkožce a rehabilitovat. Operační řešení je v druhé době, neboť dětská předkožka je elastická a může se vyhojit zcela per primam. Nejčastější způsob ošetření je totální (úplná), či subtotální (částečná) obřízka . Provádí se v lokální i celkové anestezii.

U částečné obřízky jsou pooperační komplikace častější, u malých dětí muže dojít i k opětovné adhezi. U úplné obřízky nastávají komplikace jen výjimečně (0,2% případů).

• DVOŘÁČEK, J. a kol: Urologie II. Praha: ISV 1998. ISBN 80-85866-30-7
• KOCKOTT, G., FAHRNEROVÁ, E., M.: Sexuálne poruchy muža. Trenčín: F 2001. ISBN 80-88952-04-2
• KRATOCHVÍL, S.: Sexuální dysfunkce. Praha: Grada 2008. ISBN 978-80-247-2476-8
• TANAGHO, E., A., MCANINCH, J., W. et al: Smithova Všeobecná urológia. Martin: Osveta 2006. ISBN 80-8063-206-5
• VESELSKÝ, Z. et al: Textbook of Urology. Praha: Galén 2006. ISBN 80-7262-389-3
• VESELSKÝ, Z.: Vybrané kapitoly z urologie. Vybrané aspekty ošetřovatelské péče u nemocných s onemocněním horních a dolních močových cest. Praha: GEMA ART a.s. 2007. ISBN 978-80-86087-61-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu fimóza na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.