Filip Renč

Filip Renč je synem spisovatele a režiséra Ivana Renče a vnukem básníka Václava Renče. Již od svých pěti let se objevoval jako herec v dětských filmech Družina černého pera, Nechci nic slyšet, Julek (1980), Levé křídlo (1983), v dospělosti se objevil např. v malých rolích (cameo) ve filmech Jana Svěráka Kolja, Vratné lahve a Tmavomodrý svět nebo v pohádce Nesmrtelná teta.

Vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU.

V prezidentských volbách 2013 veřejně podporoval Miloše Zemana, od kterého dne 28. října 2014 získal medaili Za zásluhy I. stupně. Nicméně 30. července 2019 v pořadu Prostor X Miloše Zemana zkritizoval a své názory přehodnotil. Naopak podpořil demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii.

Ještě jako student 3. ročníku katedry dokumentární tvorby natočil v roce 1991 ve Filmovém studiu Zlín svůj slavný debut Requiem pro panenku. Dále natočil šest celovečerních filmů, na jejichž scénářích často spolupracuje se Zdeňkem Zelenkou (Requiem pro panenku, Válka barev, Rebelové, Hlídač č. 47). Pro televizi natočil dokumentární rekonstrukci událostí 17. listopadu 1989 Polojasno, trojdílný film Vetřelci a lovci a třináctidílný seriál Sanitka 2, který je pokračováním Sanitky z roku 1984.

V roce 2016 byl uveden jeho film Lída Baarová, v roce 2018 film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a v roce 2021 televizní seriál Hlava Medúzy.

Věnoval se také režii reklamních spotů a videoklipů, např. k písni Medvídek skupiny Lucie nebo Láska je láska Lucie Bílé. Kontroverzní reakce vyvolaly jeho spoty pro kampaň Ministerstva dopravy Nemyslíš – zaplatíš.[1]

Činný je i jako divadelní (muzikálový) režisér. Režíroval muzikály Kleopatra (2002) a Andílci za školou (2012) Michala Davida, Golem (2006) Karla Svobody , Baron Prášil (2010) a jevištní verzi svého filmového muzikálu Rebelové (2003).[2]

V roce 2014 se ucházel o státní podporu pro film o herečce Lídě Baarové, který byl uveden do kin v lednu 2016.[3] Kromě velmi nepříznivých kritik scénáře i uměleckého pojetí se v souvislosti s tímto filmem objevily i připomínky ohledně produkce. Způsob, jakým byla filmu v roce 2014 přidělena finanční podpora od Státního fondu kinematografie, je vnímán jako kontroverzní,^[zdroj?!] skandální^[zdroj?!] událost, která nemá v české kinematografii obdoby od dob privatizace Barrandova v 90. letech.^[zdroj?!] Peníze získaly tři filmy: Lída Bárová režiséra Filipa Renče (rozpočet 80 milionů, podpora 15 milionů)^[zdroj?!], Když nemůžeš, přidej, od Josefa Abrháma ml. (rozpočet 25,6 milionu, podpora 4 miliony)^[zdroj?!] a Tenkrát v Ráji, který měl režírovat Miloš Zábranský (rozpočet 48 milionů a podpora 6 milionů)^[zdroj?!]. Část radních se však od tohoto rozhodnutí distancovala^[zdroj?!] s tím, že film nesplňuje stavená kritéria a že expertní posudky mluví jednoznačně v jeho neprospěch,^[zdroj?!] což někteří radní v anonymním hlasování obešli tím, že film uměle bodově nadhodnotili.^[zdroj?!]

Tereza Brdečková ve vlastním stanovisku upozornila, jaké problémy s sebou nese anonymní hlasování radních: „Bohužel, špinavé bodování, tj. diskreditaci žádosti lze sice poznat, nikoliv ale dokázat. Před rokem jsme poprvé upozorňovali na absurdní anonymitu hlasování radních. Anonymita vede k řízenému skupinářství a skrytému boji uvnitř Rady, na který doplácejí žadatelé. Anonymita otvírá brány lobbingu a korupčnímu jednání, které nelze doložit. Anonymita založila nové aktivity: stále častěji slyším o parlamentních lobbistech, kteří po kanceláři Fondu chtějí to či ono. Vyrojily se rádobyhistorické filmové projekty s vysokým rozpočtem, které se tváří jako vlastenecké počiny a mají podporu poslanců. Politici nepoznají, kdy je film seriózní, na to má nástroje Fond. Pokud nedáme pozor, Fond kinematografie za pár měsíců přestane sloužit filmařům a stane se pračkou na peníze. Chceme své tabulky podepisovat a zveřejňovat, protože za svými názory si stojíme a běsnícím žadatelům je dokážeme vysvětlit. Proto v té radě jsme, doufám.“^[zdroj?!]

Filmový kritik Kamil Fila v týdeníku Respekt uvedl, že podobná situace, kdy by jeden film získal 60 % celkového ročního rozpočtu, nikdy nenastala.^[zdroj?!] Kritik pak vznesl dotaz, zda je to proto, že Filip Renč je po státním vyznamenání od prezidenta momentálně politickým prominentem, či zda jeho projekt lobbovaly politicky vlivné osobnosti. O čistě politické účelovosti těchto názorů svědčí fakt, že v roce 2016 dostal týž grant^[zdroj?!] režisér Petr Václav na film Boemo, a to ve výši 23 miliónů korun.^[zdroj?!] To už ale nikoho nezajímalo.^[zdroj?!]

Renč se o státní podporu ucházel v roce 2014 dvakrát a web Datová žurnalistika v porovnání bodových hodnocení upozornil na to, že napoprvé film vůbec neuspěl,^[zdroj?!] zatímco napodruhé nasbíral body výlučně na formalitách (např. srozumitelnost žádosti a rozpočtu), nikoli na umělecké kvalitě a celkové úrovni.^[zdroj?!]