Fidel Ramos
Fidel Ramos y Valdez (* 18. března 1928, Lingayen) je bývalý filipínský generál a politik, který od roku 1992 do roku 1998 působil jako 12. prezident Filipín.
Fidel Ramos | |
---|---|
Rodné jméno | Fidel Valdez Ramos |
Narození | 18. března 1928 (94 let) Lingayen |
Bydliště | Asingan |
Alma mater | Vojenská akademie Spojených států amerických Filipínská univerzita Ateneo de Manila University Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign Centro Escolar University |
Povolání | politik a voják |
Ocenění | řetěz Řádu za občanské zásluhy (1994) Řád Isabely Katolické (1995) Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho (1997) velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1998) čestný doktor Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě … více na Wikidatech |
Politická strana | Lakas–CMD |
Nábož. vyznání | metodismus |
Choť | Amelita Ramos |
Děti | Cristina Ramos-Jalasco |
Rodiče | Narciso Ramos |
Příbuzní | Leticia Ramos-Shahani (sourozenec) |
Funkce | člen (Philippine Constabulary; 1980–1986) náčelník generálního štábu (Armed Forces of the Philippines; 1986–1988) Secretary of National Defense (1988–1991) prezident Filipín (1992–1998) |
Podpis | |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Jeho otec, Narciso Ramos, byl ministrem zahraničí v letech 1965–1968. Fidel Ramos vystudoval stavební inženýrství na Národní univerzitě v Manile. Poté odešel do Spojených států, kde absolvoval Vojenskou akademii Spojených států ve West Pointu a vystudoval vojenské inženýrství na Univerzitě Illinois v Urbana Champaign, na bakalářské úrovni. Magisterský titul v tomto oboru pak získal na Filipínské národní akademii obrany (Dalubhasaan ng Tanggulang Pambansa ng Pilipinas) a získal stejný titul i v oboru obchodní administrativa na univerzitě Ateneo de Manila.
Po studiích se stal vojákem, zúčastnil se války v Koreji i ve Vietnamu.[1]
Během vládnutí prezidenta Ferdinanda Marcose (svého vzdáleného bratrance) patřil ke hlavním organizátorům represí po vyhlášení stanného práva a nakonec se stal náčelníkem generálního štábu Ozbrojených sil Filipín. V této pozici učinil během protimarcosovského povstání roku 1986 zásadní obrat a postavil se proti diktátoru Marcosovi. Tento krok povstání rozhodl. Slíbil pak věrnost a loajalitu nové vládě prezidentky Corazon Aquinové. V jejím kabinetu se nakonec stal ministrem národní obrany (1986-1991). V této pozici pacifikoval několik pokusů o vojenský převrat. V roce 1992 byl zvolen prezidentem, když získal 23,58% hlasů, což byl nejnižší zisk, s jakým kdo v historii Filipín získal prezidentský mandát. Porazil přitom populární ministryni zemědělských reforem, „asijskou železnou lady“, Miriam Defensor Santiagovou.
Během šesti let v prezidentském úřadě Ramos obnovil mezinárodní důvěru ve filipínskou ekonomiku, když ji silně liberalizoval. Odolala i asijské finanční krizi roku 1997. Bojoval proti korupci, zvláště v řadách policie, a snažil se omezit populační růst na Filipínách, kampaněmi za plánované rodičovství. Uzavřel mírové smlouvy se dvěma partyzánskými skupinami, komunistickou Novou lidovou armádou a muslimskými separatisty z Fronty pro národní osvobození Moro.
Po odchodu do důchodu zůstal aktivní, jeho autorita byla značná, jako jednoho z nejúspěšnějších filipínských prezidentů všech dob. Sloužil především jako poradce svých nástupců.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fidel Ramos na anglické Wikipedii.
- Fidel Ramos | president of Philippines. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fidel Ramos na Wikimedia Commons