Ferdinand Stöckl

Roku 1817 absolvoval práva na Vídeňské univerzitě. Nastoupil pak k zemskému soudu v Sonnenburgu jako praktikant. Roku 1818 se stal auskultantem na občanském a trestním soudu v Bolzanu. V roce 1823 pak nastoupil jako aktuár na c. k. kolegiální soud ve Feldkirchu a počátkem roku 1826 se stal radou kolegiálního soudu v Trentu. Později zastával stejnou funkci v Innsbrucku. Roku 1836 nastoupil na post rady apelačního soudu pro Tyrolsko a Vorarlbersko.[1] Roku 1849 se uvádí jako Ferdinand Stöckl, apelační rada v Innsbrucku.[3][4] Měl titul dvorního rady.[2] Na podzim 1861 mu byl udělen Císařský rakouský řád Leopoldův a byl povýšen do rakouského rytířského stavu.[5] Od roku 1850 působil na Nejvyšším soudním a kasačním dvoře.[1] V roce 1868 odešel do penze a při té příležitosti obdržel Řád Františka Josefa.[6]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Nauders. Tehdy se uváděl coby apelační rada.[7] Na mandát rezignoval v listopadu 1848.[8] Počátkem roku 1849 ho pak v parlamentu nahradil Anton Flora.[9]

Zemřel počátkem října 1876 ve věku 84 let.[2][1]