Feodor Fedorenko

Narodil v Džankoji na Krymu. V červnu 1941 v době operace Barbarossa byl povolán do Rudé armády,[1] byl řidičem nákladní vozu bez předchozího vojenského výcviku. Během dvou či tří týdnů byla jeho skupina dvakrát obklíčena německou armádou. Poprvé unikl, ale po druhé ho nacisté zajali a tři dny na to transportovali do Žytomyru, poté do Rivne a nakonec do polského Chełmu. Zde ho němečtí důstojnici, kteří se vrátili z operace Reinhard najali spolu s 200 až 300 Ukrajinci na vojenský výcvik k pomocné policii nacistického Německa.[2] Následně byl poslán do výcvikového oddělení SS koncentračního tábora Trawniki. V Trawniki byl vyškolen jako střelec Hiwi a odeslán do vyhlazovacího tábora Treblinka,[3] kde se stal NCO (Non Commissioned Officer), který dosáhl hodnosti Oberwacher a od září 1942 do srpna 1943[4] vedl 200členné ukrajinské oddělení, které plynovalo vězně přivedené do Treblinky.[5] Byl jedním z přibližně 5 000 mužů v Trawniki, které SS-Hauptsturmführer Karl Streibel z operace Reinhard zaučoval do role popravčího holocaustu.[6] Střelci Hiwi, známý v němčině jako Trawnikimänner, byli rozmístěni do všech hlavních míst konečného řešení, rozšířených SS a Schupem, jakož i formacemi Ordnungspolizei. Německá policie pořádala zaokrouhlování uvnitř židovských ghett v Německem okupovaném Polsku a střílela všechny, kteří se pokusili uprchnout, zatímco Trawnikové prováděli rozsáhlé civilní masakry na stejných místech.[2] Byl to pro ně hlavní výcvik.[7] V březnu 1942 byl nasazen do ghetta v Lublinu. Během měsíce, do poloviny dubna 1942 bylo z ghetta v Lublinu převezeno přes 30 000 Židů do vyhlazovacího tábora v Bełżecu a dodatečně 4000 Židů do Majdanku.[8] Z Lublinu byl poslán do varšavského ghetta se svým praporem Sonderdienst (80 až 100 popravčími). Do Treblinky se vrátil někdy v září 1942.[3]

Zpráva o sovětském výslechu obžalovaného Aleksandra Ivanoviče Yegera (narozený v roce 1918, Německo) obsahuje sekci věnovanou činnostem Fedorenka v exekučním táboře Treblinka v okupovaném Polsku (výňatek).

Po skončení války opustil svou manželku a dvě děti, které zůstaly v Sovětském svazu, a čtyři roky žil jako válečný uprchlík v Západním Německu, kde v letech 1945–1949 pracoval pro Brity. V roce 1949 z Hamburku emigroval do Spojených států amerických, kde mu byl přiznán status trvalého pobytu podle zákona o vysídlených osobách. Zpočátku bydlel ve Filadelfii, ale později se usadil ve Waterbury v Connecticutu, kde našel zaměstnání jako dělník v kovodělnictví. Zde žil další dvě desítky let. Mezitím byl v Evropě označen jako možný válečný zločinec. Pozůstalí z Treblinky ho ze sbírky fotografií a dokumentů, které byly zabrány SS označili za strážce v táboře. V polovině 60. let bylo jeho jméno uvedeno na seznamu padesáti devíti válečných zločinců žijících ve Spojených státech amerických. Seznam byl sestaven v Evropě a Izraeli a předán Imigračnímu a naturalizačnímu úřadu Spojených států amerických.[9]

Americké občanství mu bylo uděleno v roce 1970. V polovině 70. let 20. století zahájili zástupci kongresu Joshua Eilberg a Elizabeta Holtzmannová řadu slyšení, která vedla Úřad pro vládní odpovědnost USA (GAO) k vyšetřování zpracování možných dat nacistických válečných zločinců. V důsledku toho byla v Imigračním a naturalizačním úřadu Spojených států amerických zřízena zvláštní jednotka pro soudní spory při vyšetřování nacistických válečných zločinců. Informace poskytnuté v 60. letech byly poskytnuty státnímu zástupci ministerstva spravedlnosti.[9]

V roce 1978 byl zatčen a přiveden k denaturalizačnímu soudu ve Fort Lauderdale na Floridě. Na denaturalizačním slyšení v červnu 1978 byl po dobu tří dnů vyslýchán. Popřel, že vstupoval do části tábora, kde se nacházely plynové komory, ale připustil, že byl jednou vyslán na strážní věž s výhledem na tuto část tábora. Později ve svém svědectví dosvědčil, že někteří Židé z vlaků byli vybráni na práce a jiní šli do plynových komor.[10] Soudce Norman C. Roettger uvedl, že sám byl obětí nacistické agrese[11] a rozhodl, že státní zástupci neprokázali Feodorovu zločineckou činnost během pobytu v Treblince a tudíž mu bylo ponecháno občanství Spojených států amerických. Dne 21. ledna 1981, ale Nejvyšší soud Spojených států amerických tento rozsudek zrušil[12] a Feodor se v prosinci 1984 stal prvním nacistickým válečným zločincem, který byl deportován do Sovětského svazu.[13] Krymský soud v červnu 1986 ho uznal vinným z velezrady a účasti na hromadných popravách. Byl odsouzen k smrti zastřelením. Popraven byl v červenci 1987.[14]