Farinata

Farinata (v janovském nářečí fainâ) je druh slaného koláče pocházející z italské kuchyně. Recept vznikl v oblasti Ligurie, rozšířil se však také do dalších částí Itálie (Toskánsko, Sardinie) i do Jižní Ameriky. V jihovýchodní Francii je obdobné jídlo známé pod názvem socca.

Farinata

Podobné placky byly pokrmem prostého lidu již v antických dobách, ale legenda připisuje vznik pokrmu námořní bitvě u Melorie v roce 1284, kdy se na jedné lodi janovské flotily v bouři smíchala mouka a olej s mořskou vodou a uschla na slunci; z nouze se námořníci museli živit vzniklou hmotou, která jim však překvapivě zachutnala.[1] Název pokrmu je odvozen od italského slova farina (mouka).

Farinata se připravuje z cizrnové mouky, olivového oleje, vody a soli. Základní suroviny je možno podle chuti doplnit různým kořením, rozmarýnem, cibulí, česnekem, artyčoky nebo sýrem. Řídké těsto se pak nalije na měděnou pánev a v rozpálené troubě se z něj rychle upeče placka o výšce 0,5–1 cm. Hotová farinata se nakrájí na dílky a může se jíst samotná nebo s různými omáčkami a pomazánkami, často se k ní podávají také ryby, sýry, uzeniny nebo lilek, zapíjí se vínem, zpravidla růžovým. Po vychladnutí může sloužit místo pečiva, osmažené kousky farinaty se také používají jako krutony do salátů nebo polévek.[2] Farinata se v Itálii prodává na ulicích jako rychlé občerstvení, dá se také koupit v obchodech jako polotovar.

Krajovou variantou je farinata bianca neboli turtellassu, která se připravuje v Savoně a v níž se většina cizrnové mouky nahrazuje moukou pšeničnou.