Fantastická symfonie

Mladý hudebník s rozbolavělou duší, beznadějně zamilovaný, řeší bezvýchodnost své situace tím, že se otráví opiem. Nebere si však smrtelnou dávku, a proto pouze upadá do hlubokého spánku a zdá se mu děsivý sen, z něhož se nemůže probudit. Jeho city a vzpomínky se přetvářejí v hudební myšlenky a obrazy. Jeho nejmilejší dívka, kterou ve snu spatřuje, se stává v jeho snu melodií, respektive tzv. idée fixe, s níž se setkává a slyší ji všude a která nás provází celým dílem. Následuje hlavní příběh, který je v symfonii vyprávěn.

Mladý hudebník vzpomíná na svůj dřívější život, na svou duševní rovnováhu a spokojenost a na ty podrážděné vášně, na smutek dřív než spatřil tu, kterou miluje. A pak na velikou vášeň a nekonečnou lásku, horečné myšlenky, které se neustále vracejí k milované dívce.

Hrdina svou lásku náhodně potkává na plese. Oproti předchozí větě (Largo. Allegro agitato e appassionato assai), která je relativně dlouhá a snivá, je hlavní melodie ve znamení valčíku (Allegro non troppo). Objevuje se tu střídavě idée fixe. Tato věta je napsána tak, aby vzbuzovala představu, jak se hrdina prodírá roztančeným parketem, v němž se mu jeho láska ztrácí (idée fixe).

Tato část začíná velmi lyricky. Jednoho letního večera, když je hlavní hrdina na venkově, uslyšel melodii, kterou hráli dva pastýři. Mladík je obklopen skladkými zvuky, poklidnými poli a lesy, které uklidňují jeho duši a vnášejí do ní klid a pohodu. Tu se náhle dívka znova objevuje, klid je rázem pryč. Celou jeho bytostí prostoupí láska. Obává se zlé předtuchy a táže se, zda je mu věrná. Jeden z pastýřů opět začíná hrát svoji naivní melodii, druhý mu však už neodpovídá. Slunce se sklání k obzoru, v dálce zahřmí hrom, nastane ticho, mladík zůstává v údolí osamocen.

Tato věta začíná temnými rytmickými akordy, vnitřní napětí vzrůstá. Hrdinovi se zdá, že svoji milovanou zabil a nyní je veden na popraviště. Hudba je rázná, energická, v pochodovém rytmu. Krátce před smrtí se hrdinovi zjevuje jeho láska, přervaná krutým a nelítostným osudem. Hudebně je vyjádřeno dopadnutí katovy sekery, následuje fanfára symbolizující vstup do pekla.

Hrdina je na sabatu čarodějnic, obklopen strašidelnými stíny. Odněkud se ozývá šum, steny, výkřiky. Příjemná melodie (idée fixe) se ozve ještě jednou a pak ztrácí svůj půvab a křehkost a čím dál víc nabývá na zrůdnosti. To jeho milá přišla na sabbat. Vítá ji radostný křik. Připojuje se posléze k ďábelským orgiím. Náhle se ozvou pohřební zvony, parodie na chorál Dies irae a společně s ním tanec čarodějnic. Symfonie je zakončena bouřlivým finále.