Evangelický kostel Pána Ježíše (Trmice)

Kostel se začal stavět v roce 1905 pro kazatelskou stanici augsburského sboru v Ústí nad Labem podle projektu lipského architekta Paula Langeho. Vysvěcen byl 1. listopadu roku 1907.[2] Od roku 1921 svatostánek využíval filiální sbor Německé evangelické církve. Ta po druhé světové válce zanikla a kostel tehdy převzala Českobratrská církev evangelická. Na přelomu 20. a 21. století byla stavba rekonstruovaná a 7. dubna 2003 prohlášena za kulturní památku.[3][4]

Jedná se o patrovou stavbu na obdélníkovém půdoryse s oltářem směřujícím na severovýchod. V zadní dvorní části se nachází menší přístavek. Celkově je kostel zhruba orientován. Střecha je sedlová s osmibokým sanktusníkem v popředí, který nahrazuje svou funkcí věž. V hlavním jihozápadním průčelí se nachází portál tvořený rizalitem krytým malou stříškou, na jejímž vrcholu se nachází gotická pískovcová květina. V rizalitu je vyhloubený otvor zaklenutý lomeným obloukem s románskými sloupky, kde se nachází hlavní vstup do kostela. Po stranách se nachází dvě menší slepá okna, nad rizalitem jedno větší se slepou rozetou. U okrajů štítu se nachází vlys z lomených obloučků. Na boční straně do ulice je šest slepých obou podlažních lomených oken. Ty jsou následně tvořeny lomenými vitrážovými okny v patře a v přízemí vždy dvěma sdruženými okny. Mezi patry se pak nachází slepé lomené arkády. První slepé lomené okno je v přízemí tvořeno slepými okny a druhé opět v přízemí dalšími dveřmi do kostela. Stejné je rozložení na druhé boční straně kostela do dvora, kde však chybí poslední dvě slepé lomené okna kvůli přístavku.

Interiér má dvě podlaží. V přízemí se nachází chodba spojující předsíň hlavního vchodu a boční vchody zakončená dvouramennými schodišti do patra. Dále se v přízemí nachází klubovna, byt kostelníka a v přístavku koupelny s toalety. V druhém podlaží je již modlitebna s dřevěným bedněným stropem lichoběžníkového průřezu. Kněžiště a loď jsou odděleny obloukem tudorovského tvaru. Stejný oblouk má poté lehce vyvýšená kruchta, ze které se dá dostat do sanktusníku, v němž se nachází původní zvon, jehož autorem je Karl Schwabe z Bělé pod Bezdězem. Netradičně řešené je upoutání zvonu na spodním stojanu.[5][6]