Evangelický kostel (Zábřeh na Moravě)
Evangelický Kristův kostel (Christuskirche[1]) v Zábřehu na Moravě byl postaven v novogotickém slohu v prvních letech 20. století jako víceúčelový objekt pro německou evangelickou obec. Po roce 1946 kostel převzala Církev československá husitská.
Evangelický kostel Československé církve husitské v Zábřehu na Moravě | |
---|---|
kostel Čs. církve husitské | |
Místo | |
Stát | Česko |
Obec | Zábřeh na Moravě |
Souřadnice | 49°52′36,06″ s. š., 16°52′42,01″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | Církev československá husitská |
Diecéze | Olomoucká |
Vikariát | šumperský |
Užívání | od r. 1946 užíván Církví československou husitskou |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | novogotika |
Výstavba | 1902–1903 |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Stavbu kostela pro nepočetnou evangelickou obec v Zábřehu iniciovali členové významné německé podnikatelské rodiny bratři Otto a Hermann Brassovi, majitelé textilní továrny a barvírny látek.
V roce 1896 byl položen základní kámen a rozběhly se všechny přípravné práce. Objekt vznikl na základě plánů známého zábřežského stavitele Karla Ilgnera. Samotná stavba probíhala v letech 1902–1903. Kostel byl postaven v novogotickém slohu a kromě vlastních sakrálních prostor se v něm nachází kancelář a byt pro kněze a jeho rodinu. [2]
Od roku 1946, po odsunu německého obyvatelstva, je kostel využíván Církví československou husitskou. [3]
Popis
Exteriér
Kostel je situován v jižní parkové části města na břehu Moravské Sázavy. Samostatně stojící stavba v novogotickém stylu je z tmavých pálených cihel v kombinaci se světlým štukovým rámováním. Členitá orientovaná stavba má půdorys ve tvaru kříže. Celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén a část budovy je podsklepena.
Hlavní vchod směřuje na západ a vede k němu pět pískovcových schodů. Bohatě zdobenému průčelí dominuje 45 metrů vysoká věž se zvonicí a hodinami. Na vrcholu jehlanovité střechy věže s krytinou červené barvy je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. Kostel je dlouhý 27,7 m a široký 15,6 m. Obě lodě mají sedlovou střechu. [4][5]
Interiér
Hlavním vchodem, nad nímž byl původně nápis EHRE SEI GOT IN DER HOHE, se vchází do vstupní místnosti o rozměrech 3x3m se dvěma bočními točitými schodišti. Jižní schodiště vede pouze ke kůru o kapacitě až 50 osob. Severní je prodlouženo k varhanám a k tzv. balkonové místnosti, přes kterou se pokračuje do zvonice, ze které vede vchod na půdu kostela. Zvonice přechází ve věž, v níž jsou umístěny tři zvony a hodinový stroj.
Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do 12 m vysoké imitace žebrové klenby. Loď je dlouhá 10 a široká 8,5 m. Podle stavitele se sem mělo vejít až 200 osob. Kapacita sedadel byla 90 míst. Hlavní loď přechází v kněžiště, které je odděleno dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou tři do oblouku zaklenutá vysoká okna, nyní již bez původních vitráží. Prostřední okno na severní straně kostela je menší – až do sedmdesátých let 20. století pod ním byl boční vchod.
Na presbytář je na severní straně napojena zimní kaple (původně sakristie a kancelář faráře). Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře obráceného na jih, k němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na boční východní vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny či naopak vystupuje do prvního patra, kde je umístěna ložnice a další dva pokoje. Podkroví bylo upraveno pro poskytování azylové pomoci.[5][2]
Vybavení
Vybavení kostela je původní, pouze petrolejové lampy byly nahrazeny elektrickým osvětlením. Dochovaly se dřevěné lavice, varhany, oltář a takéi ozdobně vyřezávaný kůr usazený na čtyři sloupy a vystupující nad lavice. Originální je i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště a křtitelnice. V kostele nejsou v souladu se zásadami husitské víry žádné obrazy, nástěnné malby, sochy apod.
Ve věži se dochoval původní hodinový stroj vyrobený v r. 1902 uničovskou firmou Rudolf Thöndel. Hodiny byly na konci 2. světové války poškozeny a nefungovaly. V roce 2003 je opravila a uvedla do provozu skupina hodinářů.[6]
Varhany postavila firma Kloss z Krnova ve 40. letech 20. století. Mají 14 rejstříků, dva manuály a pedály. V průběhu let 2003–2013 se podařilo shromáždit formou sbírky dostatečné množství prostředků pro zajištění generální opravy nástroje (626 000 Kč). V září 2013 zazněly při slavnostní bohoslužbě.
Reference
- http://www.schoenhengstgau.eu/orte/hoh/hohenstadt/
- ODSTRČIL, František John & Petr. Kostel Církve Československé husitské. rkfzabreh.rps.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- Zábřeh na Moravě | www.ccsholomouc.cz. ccsholomouc.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. (česky)
- ODSTRČIL, František John & Petr. Kostel Církve Československé husitské. rkfzabreh.rps.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
- Kratochvíl Milan. Evangelický kostel Zábřeh. Moravský sever. Roč. 2002, čís. 15, s. 15.
- HOŠEK, Miroslav; HOŠKOVÁ. Kronika města Zábřeha rok 2003 [online]. Zábřeh na Moravě: [cit. 2018-05-27]. Dostupné online.
Literatura
- Památky mikroregionu Zábřežsko ve dnech evropského dědictví. Vyd. Farní muzeum Zábřeh, Zábřeh 2015 autor Milan Kratochvíl: Kostel Církve čs. Husitské, str. 6-7
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Evangelický kostel na Wikimedia Commons
- http://rkfzabreh.rps.cz/pamatky_kostel_cce.html
- Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine