Evangelický kostel (Smíchov)

Roku 1909 na Smíchově, který tehdy představoval samostatnou obec ležící mimo město Prahu,[1] vznikla kazatelská stanice klimentského sboru. Po vzniku Českobratrské církve evangelické (1918)[2] přešla stanice pod správu salvátorského sboru.[3] O tři roky později (1921) byl na Smíchově ustaven takzvaný filiální sbor a od roku 1924 sbor farní.[4][p 1]

Momentka ze slavnostního otevření (1931)

Věřící se od počátku vzniku kazatelské stanice scházeli nejprve ve smíchovské škole,[3] od roku 1916 s ohledem na rostoucí počet návštěvníků bohoslužeb využíval sbor péčí Filipa Křížka školní kapli[p 2] objektu gymnázia Na Zatlance,[7] ve které první bohoslužby vykonal mělnický farář František Žilka.[8] Postupně ani prostory kaple nestačily (například v roce 1926 měl sbor 3536 členů)[9] a sbor zvažoval výstavbu vlastního kostela.[10] Zvažovala se sice možnost pronájmu nebo úprav některého již existujícího objektu,[7] nicméně na konci roku 1927 bylo rozhodnuto o výstavbě nového kostela.[6] Město Praha se rozhodlo na stavbu věnovat parcelu na severním úpatí Pavího vrchu v ulici Na Doubkové.[6] Na vlastní stavbu se sešlo několik návrhů.[11] Nakonec byl vybrán ten, jenž ideově připravil někdejší kurátor sboru Filip Křížek a architektonicky v roce 1929 zpracoval jeho syn Jaroslav.[12][13] Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na půl druhého milionu korun.[6] Vzhledem k tomu, že církev nedisponovala dostatečnými finančními prostředky na pokrytí nákladů stavby, rozhodli se představitelé sboru vydat losy věcné loterie,[7] jejíž tah se konal 17. února 1928.[14] Čistý výtěžek loterie činil 200 tisíc korun.[8] Ačkoliv se navíc věřící rozhodli sboru poskytovat dary či bezúročné půjčky,[15] zadlužila výstavba smíchovský sbor milionovým dluhem, který se podařilo splatit až během druhé světové války.[16]

Základní kámen byl položen 5. října 1930, nicméně slavnost se nakonec kvůli deštivému počasí uskutečnila ve stávající gymnaziální kapli.[6] Novostavbu kostela provedl Josef Svaták z Radlic.[6][p 3] Budování netrvalo ani rok, nicméně během té doby Filip Křížek v květnu 1931 zemřel a na jeho památku vlál nad rozestavěným objektem smuteční černý prapor.[17] Dne 28. září 1931 byl nový objekt slavnostně otevřen.[4] Věřící se ten den nejprve sešli v původní modlitebně ve školní kapli, kde při bohoslužbě kázal profesor Ferdinand Hrejsa a poté se v průvodu vypravili k novému kostelu.[10] V něm první kázání pronesl univerzitní profesor a teolog František Bednář a posvěcení chrámu posléze učinil nejvyšší představitel církve, synodní senior Josef Souček.[18] Již od svého otevření nese kostel označení „Dům J. A. Komenského“,[19] byť na pozvánce ke slavnostnímu otevření byl objekt nazván „Jubilejním chrámem Páně“, což odkazovalo na výročí 150 let od vydání Tolerančního patentu (1781).[20]

Roku 1940 se smíchovský sbor inspiroval přístupem ze Spojených států amerických a jako první sbor v celé Českobratrské církvi zavedl tak zvané jesle, tedy opatrovnu malých dětí během bohoslužeb, jejichž matky si tak mohly nerušeně prožít bohoslužbu a po ní si své děti opět vyzvednout.[6]

V průběhu druhé světové války působily ve sboru dvě odbojové skupiny.[15] Vzniklo zde komunistické uskupení Předvoj,[21] jehož činnost připomíná pamětní deska osazená u vstupu do objektu z ulice Na Doubkové.[13] Vedle něho v ilegalitě působila Zpravodajská brigáda, z části tvořena několika členy smíchovského sboru.[22]

Během devadesátých let 20. století prošel objekt obnovou.[6] Od roku 2011, kdy sbor slavil osmdesát let od otevření domu, zvažovali členové sboru další rekonstrukci kostela.[23] Impulzem jim pro to byla potřeba renovace podlahy hlavního sálu a v souběhu s ní začali rozmýšlet, zda úpravy neuchopit komplexněji.[24] Roku 2012 proto oslovili trojici architektů,[25] a sice Ondřeje Radu, Hanu Seho a Davida Vávru, se žádostí o návrh realizace úprav.[23] Z předložených řešení úprav se sbor rozhodl pokračovat v díle Hany Seho.[24] Autorka představila v lednu 2014 své tři projektové vize, ze kterých se zvolila finální podoba. Během dubna následujícího roku se představitelé sboru (staršovstvo) rozhodli započít s úpravami elektroinstalace a vybavení ve vstupní předsíni domu. Další úpravy pak měly následovat v bohoslužebném prostoru.[25] Mezi částí členů sboru se ale proti přestavbě zvedla kritika,[26][27] která projektu vytýkala míru nevratné změny stávajícího prostoru,[26] úpravu barevného pojetí interiéru či odstranění prvků zhotovených z ceněného umělého mramoru.[28] Staršovstvo sboru se proto během letních prázdnin roku 2016 rozhodlo k uspořádání ankety mezi členy sboru. Většina respondentů se vyslovila proti architektčině návrhu a sbor proto od záměru úprav domu dle jejích představ v září 2016 ustoupil.[29]

Další architektonickou soutěž otevřel sbor v roce 2017. Přihlásilo se do ní celkem osmnáct ateliérů, z nichž do druhého kola postoupily návrhy tří kanceláří.[30] Nakonec byl vybrán architektonický ateliér MCA.[31] První fází přestavby se stala renovace lavic v bohoslužebném sále, na níž mohli zájemci přispět formou jejich adopce.[32]

Věž v jihozápadním rohu stavby

Architekt navrhl stavbu v novoklasicistním stylu,[33] s půdorysem ve tvaru písmene „L“, do jehož jihozápadního nároží umístil čtyřbokou věž.[6][34] V době svého vzniku patřil objekt k největším v celé církvi.[10] Stavba svou podobou odkazuje na toleranční modlitebnu.[35] Nad hlavním vstupem, orientovaným k Bieblově ulici, jsou osově osazeny Bible a pozlacený kalich odkazující na českou reformaci.[4] Rovněž je zde text z Písma svatého „Slovo Páně zůstává na věky“.[36][p 4] Přístup do kostela je zajištěn širokým schodištěm předsazeným před vlastní budovou.[13] Z počátku se na zděném zábradlí u vstupu na schodiště nacházela po každé straně na sloupu jedna lampa zakončená bílou baňkou.[37] Další vstup do objektu umožňuje boční přístup z ulice Na Doubkové, kudy je možné se dostat k přednáškovému sálu v suterénu budovy.[13]

Z jižní strany, od sadů na Santošce, navazuje na sakrální objekt administrativní a obytná část, jejíž součástí je rozsáhlá terasa ve druhém patře, a hranolová věž zbudovaná v jihozápadním nároží. Bohoslužebný sál je zakryt sedlovou střechou, věž střechou jehlancovou.[13]

Bohoslužebný sál (2014)

V budově se nachází bohoslužebný sál pro 500 návštěvníků,[10] jenž je zaklenut segmentovou valenou klenbou.[4] Naproti vstupu se v sále nachází mělká oltářní nika. Po obou bočních stěnách bohoslužebného sálu jsou osazena velká obdélníková okna.[13] Pod nimi se původně nacházely citáty z Bible, které však byly v pozdějších letech zabíleny.[4] Další nápisy se nacházely i na čelní stěně. Celkem se v sále nacházelo dvanáct biblických textů.[35] Návštěvníkům jsou k dispozici lavice instalované ve třech řadách.[16] Součástí sálu je rovněž prostorná kruchta s píšťalovými varhany.[10] Z původního vybavení se v kostele nachází stůl Páně, křeslo pro kazatele a kazatelna z umělého červeného mramoru. Do podstavce kazatelny je osazen základní kámen celého kostela.[4] Od roku 2009 se zde navíc nacházela kamenná křtitelnice vytvořená sochařem Ivanem Jilemnickým,[38] jež měla podobu rozevřených nebes a symbolicky odkazovala ke křtu Ježíše Krista.[39] Autor dílo vytesal z pískovce a celá plastika měla hmotnost téměř 1,5 tuny.[38] Žádná jiná výzdoba se zde nenacházela.[16] Během rekonstrukce navržené studiem MCA však dochází k nahrazení stávající křtitelnice a mobiliáře kostela novými prvky. Stůl Páně je po změně ve tvaru nakrojeného bochníku chleba či otevřené náruče, kazatelna má podobu rozevřené knihy.[40]

Vstupní předsíň

Do bohoslužebného sálu se vstupuje třemi dveřmi z předsíně, ze které vedou schody na kruchtu s varhanami.[16] Mezi levými a středními dveřmi (z pohledu při vstupu do bohoslužebného sálu) se nachází pamětní deska s plastikou Jana Husa s textem „Pravda na věky přemáhá ač na čas poražena bývá“. Mezi středními a pravými dveřmi je osazena deska věnovaná Janu Amosi Komenském, na níž se pod jeho plastikou nachází citát „Živ buď, národe posvěcený, v Bohu; neumírej, muži tvoji, ať jsou bez počtu“. Obě desky jsou sádrové, patinované.[19]

Bohoslužebný sál s varhanami (2014)

Dále se v objektu nachází přednáškový sál s pódiem a galeriemi,[10] jenž na počest Filipa Křížka nese pojmenování „Křížkova síň“.[17] Do sálu se vejde několik set lidí. Je zde rovněž sborová kancelář, prostory pro archiv, čítárna a sál pro setkávání mládežníků. V části objektu se dále nachází byt faráře, kostelníka a ještě jeden byt využívaný k pronájmu.[10] Přednáškový sál využíval český malíř Vojtěch Kubašta, který zde při loutkových divadelních představeních umělecké skupiny pod vedením Čeňka Sováka předváděl své prostorové pohádky. Kubašta vytvářel kulisy zachycující českou vesnici, hrady a zámky, navíc připravoval návrhy dekorací a kostýmů a namaloval i oponu.[16] Sbor prostory Křížkovy síně pronajímá, k roku 2014 například společnosti Animation People,[41] jež se zabývá výrobou krátkých animovaných filmů či večerníčků, mezi něž patří třeba A je to! nebo Jája a Pája.[42]

Pomník Milady Horákové

Vpravo od přístupové cesty ke schodišti do kostela z Bieblovy ulice je osazena socha zpodobňující Miladu Horákovou, někdejší členku smíchovského sboru. Autorem skulptury je akademický sochař Olbram Zoubek, který se následně za své dílo zřekl honoráře.[43] Její odhalení se uskutečnilo 10. října 2010,[44] k 75. výročí vstupu manželů Horákových mezi členy smíchovského sboru a 60 let po popravě Milady Horákové v pankrácké věznici.[19][45] Socha má podobu ženské postavy. Na výšku měří asi dva metry a je zhotovena z bronzu. Má sklopenou hlavu, přes níž jí není vidět do tváře. Ke kolemjdoucím je otočena zády. Před skulpturou je na zemi osazena žulová deska se zlatou růží v oběšencově oprátce. Podle autora má celková kompozice díla vybízet procházející, aby přistoupili k soše blíže, prozkoumali desku a rozmýšleli o tom.[44]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu evangelický kostel na Smíchově na Wikimedia Commons
• Farní sbor Českobratrské církve evangelické na Smíchově
• Smíchovské kostely na projektu kostelycz.cz