Eva Vidlařová

Narodila se 16. prosince 1947 v Brně.[1][2] Vystudovala vysokou dopravní školu v Žilině, na které získala titul inženýrky. Úspěšně prošla konkurzem a získala roli Trůdy Pezzové ve hře Pezza versus Čorba v Divadle na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku),[3][4] která byla premiérově uvedena 27. září 1975.[5] Tato role Vidlařové přinesla její celoživotní přezdívku.[6] V Divadle na provázku pak zůstala až do odchodu do důchodu.[4]

První odpor proti komunistickému režimu si začala uvědomovat již na střední škole. Chartu 77 nepodepsala, neboť odmítala jakýkoliv dialog s režimem. Do kontaktu s disentem se tak dostala až díky Janu Šabatovi, synovi Jaroslava Šabaty. Stala se jednou z hlavních osobností brněnského disentu.[7] V roce 1988 držela šestnáctidenní hladovku za politické vězně.[8][9] Na podzim téhož roku byla preventivně zadržována a strávila přes tři měsíce ve vazbě. Až do pádu režimu byla sledována Státní bezpečností.

Po sametové revoluci dále hrála divadlo a objevila se i ve filmech Tankový prapor či Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Širokému publiku se stala známou např. jako uklizečka Kiliánová ve filmu Dušana Kleina Jak básníkům chutná život. I v 90. letech se aktivisticky angažovala, např. byla zadržena při barvení nápisů na pomníku rudoarmějce na Moravském náměstí v Brně na červeno.[7][9] Krátce také organizovala chod redakce v Necenzurovaných novinách.[9]

V roce 1992 na ni dolehl únavový syndrom, kvůli kterému odešla z místa tajemnice v Divadle na provázku a přestávala hrát.[9] Její poslední inscenací tam byla Báječná léta pod psa v režii Iva Krobota, premiérovaná 3. února 1996.[9][10] V souvislosti se svým onemocněním se začala zajímat o alternativní medicínu a navštěvovala různé akce zaměřené tímto směrem.

Zemřela v Brně 12. března 2021.[5][11]