Estonská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu

Chrám svaté Kateřiny v Pärnu

Pravoslaví přišlo do země přes Pskovskou a Novgorodskou Rus. V kontaktních zónách estonských kmenů (zejména Setuků) se pravoslaví udrželo do dnešních dnů. Setukové zůstali pravoslavní i přes rostoucí vliv křižáků.

Severozápadní část země přijala Luteránství (jedna z větví protestantismu). Současné odhady náboženského složení obyvatel Estonska jsou rozporuplné. Podle sčítání lidu z roku 2000 je pravoslavných méně než protestantů. Pravoslaví je geograficky rozšířené na východě a severu země.

Na začátku roku 1990 se Estonská pravoslavná církev rozdělila na dvě části a to na: Estonskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu a na Estonskou apoštolskou pravoslavnou církev Konstantinopolského patriarchátu. Rozkol především nastal z důvodu etnicko-jazykových hranic. Většina ruskojazyčných věřících se připojovala k první církvi a estonsky mluvící k druhé církvi.

Kromě těchto církví se v Estonsku udržuje silná komunita starověrců.

Estonská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu se rozděluje do 33 farností.

K roku 2013 měla 59 duchovních: 45 knězů a 14 jáhnů.

Od 11. srpna 1992 je hlavou církve metropolita Tallinnský a celého Estonska Kornelius Jakobs.

Dne 27. května 2009 rozhodnutím Svatého synodu Ruské pravoslavné církve byl zřízen post biskupa vikáře, kterým se stal archimandrita Makarovského monastýru v Saransku Lazar Gurkin.

• Sergij Voskrěsěnskij (1941-1944)
• Pavel Dmitrovskij (1945-1946)
• Izidor Bogojavlenskij (1947-1949)
• Roman Tang (1950-1955)
• Jan Alexejev (1955-1961)
• Alexij Rüdiger (1961-1986)
• Kornelius Jakobs (od 1992)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Эстонская православная церковь Московского патриархата na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Estonská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu na Wikimedia Commons
• (rusky) Ificiální web církve
• (rusky) Sedmitza
• (rusky) Archive