Erwin Zajiček

Narodil se ve Frélichově (dnes Jevišovka), jeho otec byl zde učitelem[3] a ředitelem národní školy. Erwin vystudoval národní školu v Prátlsbrunu, nižší gymnázium v Mikulově a učitelský ústav ve Vídni-Strebersdorfu, kde roku 1910 složil učitelské zkoušky.[2] Stal se učitelem. Působil ve Valticích.[4] V Otto Willmannově svazu (Otto Willmann-Bund) založil a vedl Sjednocení katolických učitelů (Vereinigung katholischer Lehrer). Byl předsedou diecéze Lidového svazu německých katolíků (Volksbund deutscher Katholiken).

V období první republiky byl představitelem německého aktivismu. Ten podporoval aktivní spolupráci tehdejších německých politických stran (Německý svaz zemědělců, Německá křesťansko sociální strana lidová a Německá sociálně demokratická strana dělnická) s československými vládami.[5]

V letech 1925–1938 působil jako poslanec Národního shromáždění. V letech 1936–1938 navíc působil jako ministr bez portfeje v druhé vládě Milana Hodži a třetí vládě Milana Hodži. Při nástupu do ministerské funkce 2. července 1936 tak zpochybnil Henleinovo tvrzení, že Sudetoněmecká strana zastupuje všechny Němce v českých zemích.

Po sloučení Německé křesťansko sociální strany lidové se Sudetoněmeckou stranou na jaře 1938 nepřešel do poslaneckého klubu SdP a od března 1938 byl nezařazeným poslancem.[6] Na podzim 1938 v souvislosti se změnami hranic Československa jeho poslanecký mandát zanikl.[7]

Od roku 1945 působil v Rakousku. Po návratu z války, kde byl též zajat, se obzvlášť zasadil o začlenění odsunutých Němců z Československa do rakouské společnosti. Po založení Vrcholného orgánu Jihomoravanů v Rakousku (Dachverband der Südmährer in Österreich) se stal jeho prvním předsedou.

• HALVA, Helma. Bedeutende Südmährer [online]. 1991-13-01 [cit. 2010-08-02]. Dostupné online. (německy)^{[nedostupný zdroj]}