Erri De Luca

Pracoval jako dělník v továrně Fiat, byl příslušníkem krajně levicového hnutí Lotta Continua. Debutoval již téměř jako čtyřicátník v roce 1989 románem Non ora, non qui (Ne teď, ne tady), v němž zachycuje vzpomínky na dětství prožité v Neapoli. O té doby vydal řadu románů, esejů, několik sbírek povídek a básní. Jako samouk se naučil hebrejštině a přeložil několik knih Starého zákona.[1] Žil řadu let v Africe, takže se dokáže domluvit svahilsky, během války v Jugoslávii působil jako řidič kamionu s humanitární pomocí. Je nadšeným horolezcem. Podporuje protesty proti stavbě rychlodráhy Turín-Lyon: kvůli výroku v jednom novinovém rozhovoru, v němž nepřímo vyzval k sabotážím projektu, na něj stavitelé podali žalobu.[2] Je držitelem Evropské knižní ceny, založil kulturní nadaci Fondazione Erri De Luca.