Ernst Hartert
Ernst Johann Otto Hartert (29. října 1859 Hamburk – 11. listopadu 1933 Berlín) byl hojně publikující německý ornitolog.
| Ernst Hartert | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. října 1859 Hamburk |
| Úmrtí | 11. listopadu 1933 (ve věku 74 let) Berlín |
| Místo pohřbení | Dahlemský lesní hřbitov |
| Bydliště | Spojené království (1892–1930) |
| Povolání | ornitolog a zoolog |
| Ocenění | Godman-Salvin Medal (1929) Fellow of the Zoological Society |
| Funkce | ředitel (1892–1930) extraordinary member (British Ornithologists' Union; od 1933) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Hartert se narodil 29. října 1859 v Hamburku v Německu. V červenci 1891 se ve Frankfurtu nad Mohanem oženil s ilustrátorkou Claudií Bernadine Elisabeth Hartertovou, s níž měl syna Joachima Karla (Charlese) Harterta (1893–1916), který padl jako anglický voják na Sommě.[1]
Spolu se svou ženou jako první popsal poddruh kolibříka Buffonova (Chalybura buffonii intermedia Hartert, E. & Hartert, C., 1894). Článek On a collection of Humming Birds from Ecuador and Mexico je zřejmě jejich jedinou společnou publikací.
Hartert byl v letech 1892–1929 zaměstnán u Waltera Rothschilda, 2. barona Rothschilda, jako ornitologický kurátor Rothschildova soukromého Přírodovědného muzea v Tringu v Anglii.[1]
Hartert spolu s Rothschildem vydával čtvrtletní muzejní časopis Novitates Zoologicae (1894–39) a spolu s Francisem Charlesem Robertem Jourdainem, Normanem Frederickem Ticehurstem a Harrym Forbesem Witherbym Hand-List of British Birds (Příruční seznam britských ptáků, 1912). Napsal knihu Die Vögel der paläarktischen Fauna (1910–22) a z pověření svého zaměstnavatele cestoval po Indii, Africe a Jižní Americe.
Hartert poprvé vědecky popsal řadu ptačích druhů, mimo jiné krkavce krátkoocasého (Corvus rhipidurus), sluku japonskou (Scolopax mira), káni horskou (Buteo oreophilus) a salanganu vodopádovou (Hydrochous gigas).
V roce 1930 odešel Hartert na odpočinek do Berlína, kde v roce 1933 zemřel.[2] Hartert byl mentorem Erwina Stresemanna, jehož zpopelněné ostatky byly v roce 1972 uloženy u Hartertova hrobu.[3]
Ocenění
Byl členem Londýnské zoologické společnosti. Je po něm pojmenován gekon Hemiphyllodactylus harterti, a 12 ptáků bylo pojmenováno na jeho počest.[4]
Dílo
Mezi jeho publikace patří:[5]
- (1891). Katalog der Vogelsammlung im Museum der Senckenbergischen Naturforschenden Gesellschaft in Frankfurt am Main.
- (1897). Podargidae, Caprimulgidae und Macropterygidae.
- (1897). Das Tierreich.
- (1900). Trochilidae.
- (1902). Aus den Wanderjahren eines Naturforschers: Reisen und Forschungen in Afrika, Asien und Amerika, nebst daran anknüpfenden, meist ornithologischen Studien.
- (1903). Ueber die Pipriden-Gattung Masius Bp.
- (1910–1922). Die Vögel der paläarktischen Fauna: Systematische Übersicht der in Europa, Nord-asien und der Mittelmeerregion vorkommenden Vögel. Tři svazky.
- HARTERT, Ernst; JOURDAIN, F.C.R.; TICEHURST, N.F.; WITHERBY, H.F. A Hand-List of British Birds, with an account of the distribution of each species in the British Isles and abroad. London: Witherby & Co., 1912. Dostupné online. OCLC 70467193 (anglicky)
- (1920). Die Vögel Europas.
Galerie
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Hartert na anglické Wikipedii.
- Obituary: ERNST JOHANN OTTO HARTERT. 1859-1933. [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ROTHSCHILD, L.W. Ernst Johann Otto Hartert (1859–1933): An Appreciation. Ibis. 1934, s. 350-377 (+ plates IX & X). (anglicky)
- Nöring, Rolf (1973). "Erwin Stresemann. 22. 11. 1889 – 20. 11. 1972". Journal für Ornithologie 114: 455-500 (in German).
- Beolens, Bo; Watkins, Michael; Grayson, Michael (2011). The Eponym Dictionary of Reptiles. Baltimore: Johns Hopkins University Press. xiii + 296 pp. ISBN 978-1-4214-0135-5. ("Hartert", p. 117).
- A complete list of Hartert's publications is contained in Hartert's obituary, Rothschild 1934.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Hartert na Wikimedia Commons
