Ernst Franz Salvator von Violand

V roce 1844 získal titul doktora práv na Vídeňské univerzitě. V období let 1842–1848 pracoval jako úředník při dolnorakouském zemském soudu.[1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Přispíval do listu Deutsche Radikale, patřil mezi zakládající členy Demokratického spolku.[1] Historik Otto Urban ho označuje za významného představitele vídeňské demokratické levice.[2] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Korneuburg v Dolních Rakousích. Uvádí se jako auskultant zemského soudu.[3] Patřil ke sněmovní levici.[4] V létě roku 1848 se stal členem tříčlenného sněmovního podvýboru pro přípravu té části rodící se rakouské ústavy, která měla pojednávat o občanských právech. Když koncem roku 1848 výboru předložil své návrhy, projevovalo se sblížení liberální levice a české politické reprezentace a rozdíly mezi Violandem a Františkem Ladislavem Riegrem nebyly výrazné. Šlo o důsledek rostoucího konzervativního tlaku vlády, který spojil dosud znesvářené parlamentní proudy.[5]

Po potlačení revoluce byl v roce 1849 obviněn z velezrady. Uprchl do Hamburku a pak do Kielu. V roce 1851 odešel do USA. Zde zemřel roku 1875 ve městě Peoria ve státě Illinois.[1]