Ernst Fischer

Fischer vyrůstal v buržoazním prostředí ve Štýrském Hradci, kde vstoupil do rakouské sociální demokracie. V roce 1927 přesídlil do Vídně, kde pracoval pro stranické noviny. Po nastolení tzv. austrofašismu v roce 1934 mohl díky přátelům prchnout do Prahy a posléze (1939) odcestovat do Moskvy; současně se stal členem Komunistické strany Rakouska.

Po roce 1945 se vrátil do Rakouska, kde se stal předním marxistickým intelektuálem. V roce 1963 se účastnil Kafkovské konference v Liblici. V roce 1968/9 kritizoval potlačení Pražského jara, za což byl vyloučen Komunistické strany Rakouska. V posledních letech života byl blízký nedogmatickému marxismu.

Ve svých dílech se zabýval jednak politickými otázkami, jednak zejména německojazyčnou literaturou (Goethe, Franz Grillparzer, Franz Kafka, Thomas Mann, Bertolt Brecht), literární teorií a úlohou umění ve společnosti.

Fischer požadoval od umění „adekvátní zobrazení skutečnosti“, které neizoluje literární témata od celosvětového dění; neprosazoval však jednostranně pouze socialistický realismus, nýbrž upozorňoval, že „k tomuto cíli nevede pouze jedna cesta“.[1] Proto si cenil také některých měšťanských autorů, např. Thomase Manna.

Vybraná díla

• Krise der Jugend, 1931
• Freiheit und Diktatur, 1934
• Der österreichische Volkscharakter, 1944
• Österreich 1848, 1946
• F. Grillparzer, 1948
• Zeitgeist und Literatur, 1964
• Kunst und Koexistenz, 1966
• Erinnerungen und Reflexionen, 1969
• Das Ende einer Illusion: Erinnerungen 1945-55, 1973

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Fischer na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst Fischer
• Ernst Fischer (Schriftsteller). In: Österreich-Lexikon von aeiou.