Austrofašismus
Austrofašismus (německy Austrofaschismus, německy Austrofascism, také rakouský fašismus) je termín používaný pro období fašistického, klerikárního, stavovského a korporativního Rakouského státu, existujícího v letech 1934–1938. Přestože byl tento termín používán samotnými představiteli režimu, s ostatními fašistickými režimy nesdílel všechny atributy fašistického státu (rakouský režim nebyl expanzivní, nenapadal menšiny a neměl v Rakousku masovou podporu); někdy se používá název polo-fašismus (semi-fascism) či imitační fašismus (imitation fascism), nejlépe klerofašismus a organický etatismus.
Rakouští fašisté představovaní Vlasteneckou frontou (německy Vaterländische Front) byli vedeni Engelbertem Dollfussem a po jeho násilné smrti Kurtem Schuschniggem, měli za cíl vybudovat po vzoru fašistické Itálie autoritářský fašistický stát založený na vlivu katolické církve. Jako znak austrofašistů sloužil tzv. berličkový kříž. Austrofašismus je nejvíce podobný tzv. klerofašismu, který byl uplatňován např. na Slovensku nebo ustašovském Chorvatsku. Rakousko za vlády austrofašistického režimu je popisováno jako klerikárně-stavovsko-korporativně-fašistický stát. Samotný termín „austrofašismus“ dnes ještě není zcela specifikován jasnou definicí.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austrofascism na anglické Wikipedii.
- M. Jeřábek, Konec demokracie v Rakousku, 1932–1938, Praha 2004, zvl. kap XIV: Taxonomie režimu, s. 187-194.
Literatura
- M. Jeřábek, Konec demokracie v Rakousku, 1932-1938, Praha 2004, zvl. kap XIV: Taxonomie režimu, s. 187-194.
- P. Luif, jiní autoři, např. do češtiny přeložená práce E. B. Bukeye (Hitlerovo Rakousko. Jedna říše, jeden národ, Praha 2002)
- K. D. Bracher ad. v diskusi na symposiu o „anšlusu“: G. Stourzh, B. Zaar, Österreich, Deutschland und die Mächte. Internationale und österreichische Aspekte des „Anschlusses“ vom März 1938, Wien 1990
