Erich Loewenhardt

Loewenhardt se narodil v rodině lékaře. Vybral si vojenskou kariéru a vtoupil do kadetní školy v Berlíně Lichterfelde. Odtud byl poslán k Infanterieregimentu 141. Na začátku první světové války byla tato jednotka převelena na východní frontu.

Už 2. října 1914 byl Loewenhardt povýšen do hodnosti poručíka. Koncem října byl těžce zraněn a až do ledna 1915 byl v nemocnici. Poté se znovu vrátil na frontu. V Karpatech zachránil Loewenhardt pět zraněných německých vojáků; za tuto akci obdržel Železný kříž 2. třídy.

Löwenhardt byl přidělen k Deutsche Alpenkorps a poté na vlastní žádost v říjnu 1915 k letectvu. Po absolvování výcviku a počátečním létání ve funkci pozorovatele získal začátkem roku 1916 pilotní osvědčení a byl převelen k Fliegerabteilung u dělostřelectva. V březnu 1917 byl přeložen k Jagdstaffel 10, patřící k Richthofenově eskadře. Do konce března 1918 sestřelil 15 nepřátelských letounů. Začátkem dubna 1918 byl Loewenhardt jmenován velitelem jednoho z oddílů Jasty 10. Během krátké doby následovalo mnoho vítězných soubojů. Na konci července 1918 už Loewenhardt létal na novém Fokkeru D.VII a počet jeho vítězství narostl na 47. Mezitím byl zástupcem velitele eskadry. 31. května 1918 byl vyznamenán řádem Pour le Mérite. Posledního vítězství dosáhl sestřelem britského letounu 10. srpna 1918 u města Chaulnes. Erich Loewenhardt byl jedním ze tří německých pilotů s více než 50 sestřely „na kontě“.

Při vzdušném boji s 56. perutí Royal Air Force Loewenhardtův stroj srazil s letounem Alfreda Wenze z Jasty 11. Oběma pilotům se sice podařilo vyskočit, ale Loewenhardtův padák se neotevřel. Loewenhardt tak nepřežil, Wenz ano.

• Pour le Mérite (31.05.1918)
• Železný kříž, I. třída
• Železný kříž, II. třída
• Pruský vojenský pilotní odznak
• Královský hohenzollernský domácí řád, rytířský kříž s meči