Eren chot

Město se nachází v málo zalidněné krajině a význam je spojen s důležitou dopravní spojnicí mezi lidnatou pobřežní Čínou (Pekingem) a hlavním městem Mongolska, potažmo pokračující do Moskvy. V roce 1820 byla zřízena poštovní stanice I-lin (伊林). V roce 1899 tažena telefonní linka z Čang-ťia-kchou do Urgy (Ulánbátar) a zřízena byla i telegrafní stanice Erlian (二连).[2]

Na začátku roku 1956 byla otevřena železniční stanice Eren (Erlian) na transmongolské magistrále.[3] V roce 1957 byla do té doby vesnice Eren povýšena na chošún, korouhev podřízený přímo ajmagu (do názvu přibylo mongolské chot, tj. město) a v roce 1966 na městský chošún. V letech 1969–1980 převedeno z ajmagu Šilijn gol do Uláncabu. Město mělo v 90. letech okolo 10 000 obyvatel a následně se ještě dále rozšířilo až k téměř 100 000 obyvatelům díky nedalekému solnému jezeru.

V Eren chotu převažuje chladné pouštní podnebí (podle Köppenovi klasifikace BWk) s dlouhými, velmi suchými zimami a krátkými horkými léty. Měsíční průměrné denní teploty se pohybují od −17,8 °C (0,0 °F) v lednu do 24,0 °C (75,2 °F) v červenci s ročním průměrem 4,61 °C (40,3 °F). Město se těší 3 232 hodinám (asi 73 % z celkového počtu) jasného slunečního svitu ročně a celoročně dominuje jasné, slunečné a suché počasí. S měsíčním procentem možného slunečního svitu v rozmezí od 67 % v červenci do 78 % v únoru je město jedním z nejslunnějších v celé zemi. V důsledku vyprahlosti se denní teplotní kolísání často blíží a přesahuje 15 °C (27 °F). Více než dvě třetiny mizivých 135 mm ročních srážek spadne v období od června do srpna.

Pohraniční město je železničním uzlem a největším centrem přeshraničního obchodu mezi Mongolskem a Čínou.[4] Když úřady v roce 1992 otevřely město mezinárodnímu obchodu, prošel Eren chot transformací, v rámci kterého město vyrostlo z 8 000 lidí na odhadovaných 100 000 lidí včetně migrujících pracovníků.[5]

Koncem 90. let solné jezero Dabusan núr blízko města umožnilo ekonomický rozmach chemického průmyslu.[6] Navíc jezero také poskytlo Eren chotu velký rezervoár vody, potřebný k rozšíření města.

Jako centrum velkoobchodu, hostí město obchodní dům International Trade City. Nákupní centrum postavené v roce 2006 je „blokovým třípodlažním velkoobchodním tržištěm, v kterém provozuje svoje aktivity 527 nájemců, kteří prodávají hedvábné látky, králičí a liščí kožešiny a další komodity.“[5]

Vlakové nádraží Erlian (Eren)

Eren chot je železniční stanicí na transmongolské magistrále, což je jeden ze dvou mezinárodních železničních hraničních přechodů ve Vnitřním Mongolsku (druhou je v Mandžúr na čínsko-ruské hranici). Železniční spojení se potýkalo s tlakem rostoucího obchodu s Mongolskem a několik nových železničních tratí se staví, aby zmírnily zátěž.[4]

Mezinárodní vlaky zde mění podvozky kvůli odlišným rozchodům užívaných v Číně a Mongolsku. Čína používá standardní rozchod, zatímco Mongolsko používá ruský rozchod 1520 mm.

Město je také severním terminálem čínské dálnice G208, která vede na jih do Čchang-č', Šan-si (dálnice tvoří část asijské dálnice AH3).

Mezinárodní letiště Erenhot Saiwusu (ELR, otevřeno 2010) se nachází necelých třicet kilometrů jihovýchodně od centra města a má pravidelné lety do Pekingu, Chöch chotu a Tongliao.

Líbající se sauropodi přemosťují silnici z Eren chotu

Oblast kolem města, zejména slané jezero na severovýchod od města známé jako Dabusan nuur (vlastně doslova erenské [pestré] solné jezero – z mongolského ereen = barevný, davs = sůl, nuur = jezero), které dalo název souvrství Iren Dabasu je známá objevem mnoha různých fosilií dinosaurů. Ve městě je muzeum dinosaurů a v roce 2006 byl na dálnici na jih postaven velký oblouk v podobě dvou sauropodů. V roce 2007 byla přidána řada menších postav různých druhů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erenhot na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eren chot na Wikimedia Commons
• Oficiální webové stránky
• Dinosaurs Roam Scenic Boulevard 7. srpna 2007 (China.org.cn)
• Erenhotský cestopis AsiaObscura.com