Engelhardie

Zástupci rodu engerhardie jsou opadavé, poloopadavé nebo stálezelené, většinou jednodomé stromy. Některé druhy mohou dorůst výšky až 40 metrů. Větévky mají plnou dřeň. Vrcholové pupeny jsou nahé, výhony hustě hnědavě plstnaté. Listy jsou sudozpeřené nebo řidčeji lichozpeřené, složené ze 2 až 14 celokrajných nebo pilovitých lístků, bez palistů. Květy jsou jednopohlavné, podepřené trojlaločným listenem a 2 listenci, uspořádané v hroznech (jehnědách), které mohou být samostatné nebo uspořádané do latovitých květenství. Samčí květy obsahují 3 až 15 tyčinek a mají často redukované okvětí. Samičí květy mají 4 kališní lístky přirostlé k semeníku a jsou podepřené zvětšeným trojlaločným listenem. Plodem je oříšek opatřený 3 křídly (pseudosamara[1]). Plody jsou uspořádány v převislém plodenství.[2][3]

Rod zahrnuje 12 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii v oblasti od západního Himálaje přes jižní Čínu a Indočínu po jihovýchodní Asii a Novou Guineu. Centrum druhové diverzity je na Borneu, kde roste celkem 9 druhů, z toho 3 endemické.[4] V jihovýchodní Asii rostou engelhardie zejména v horských deštných lesích v nadmořských výškách mezi 1000 a 2000 metry, někdy však rostou i v nížině.[3]

Květy jsou tak jako u jiných ořešákovitých opylované větrem. Plody jsou křídlaté a rovněž jsou šířeny větrem.[3]

Ve třetihorách byly engelhardie rozšířeny i v Evropě a Severní Americe.[3] Jejich fosilní pozůstatky jsou nacházeny i v Sokolovské, Mostecké, Žitavské a Chebské pánvi, kde tyto dřeviny tvořily jednu z důležitých složek lesní vegetace. Z období oligocénu je zde znám druh †Engelhardia orsbergensis, z období pozdního eocénu až časného miocénu †Engelhardia haraldii, z raného miocénu †Engelhardia macroptera.[5] Analýzy pylových záznamů třetihorního stáří z oblasti jihovýchodního Holandska ukázaly, že pyl engelhardií v nich tvoří asi 20 % pylu anemogamních druhů, což svědčí o hojném rozšíření těchto dřevin v dané epoše.[3]

Nejblíže příbuznými rody jsou podle výsledků fylogenetických studií rody Oreomunnea a Alfaroa. Tyto 3 rody společně tvoří monofyletickou skupinu.[6] Rod Oreomunnea byl v minulosti slučován s rodem Engelhardia. Tento rod zahrnuje 4 druhy a je rozšířen v tropické Americe od Mexika po Kolumbii. Odlišuje se mj. vstřícným nebo přeslenitým postavením listů.[3]

Hospodářský význam engelhardií je okrajový. Jejich dřevo není příliš kvalitní a má pouze lokální význam. Kůra je v jihovýchodní Asii příležitostně používána při lovu ryb k jejich omámení (tzv. barbasko).[3]