Energetická účinnost

Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, přijatý v roce 2012, vyžaduje pro novostavby a renovace na území Česka postupné zvyšování energetických standardů budov. Díky nim by české domácnosti, firmy a instituce měly v budoucnu pocítit úspory za energie související s menší potřebou vytápění, vyšší kvalitu technického řešení domu a někdy zdravější vnitřní prostředí. Nezanedbatelné jsou i celospolečenské přínosy jako pozitivní dopad na zdraví obyvatel a nižší náklady na zdravotnictví, větší soběstačnost budov, tím i menší zranitelnost při výpadcích dodávek energie a vyšší energetická soběstačnost státu, nižší lokální znečištění a menší příspěvek ke současné změně klimatu. Energeticky úsporné stavebnictví má velký multiplikátor na HDP, příjmy státního rozpočtu a zaměstnanost, drtivá většina práce a materiálů je totiž domácího původu.

V souladu s evropskou směrnicí o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD) je tedy od roku 2013 vyžadován standard na nákladově optimální úrovni a postupně byly zavedeny energetické standardy pro tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Pro objekty s celkovou energetickou plochou nad 1500 metrů čtverečních začaly požadavky platit v roce 2018. Pro budovy, kde je investorem orgán veřejné moci už od roku 2016. Jako poslední přišly na řadu rodinné domy, u kterých nové energetické standardy musí být dodrženy od roku 2020.[1]

Termín budova s téměř nulovou spotřebou energie však může být zavádějící a ve skutečnosti neodpovídá svému názvu – reálně budou tyto nové budovy pouze o 10 až 20 % úspornější ve srovnání s doposud stavěnými bytovými domy. Teplota v takovéto budově by měla být relativně stabilní. Toho bude oproti bytovým domům v horším energetickém standardu dosaženo lépe zateplenými obvodovými zdmi, střechou a kvalitními okny, většinou s trojskly. Díky kvalitnější obálce budovy společně s účinným zastíněním jižních oken bude dům odolnější vůči klimatickým změnám ─ to znamená, že se v létě bude méně přehřívat a v zimě se do něj nedostane chlad zvenčí. Spotřeba energie takové budovy bude dle vyhlášky „ve značeném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů“. [2]

Energetická politika

Pod pojmem energetika si většina lidí představí zejména různé zdroje energie a až druhotné je vnímání spotřeby. Strategickými cíli Státní energetické koncepce jsou bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Do nich pak zapadá důležitá priorita ─ úspory a účinnost, jejíž naplňování řeší Národní akční plán energetické účinnosti (NAPEE). Ten ve své poslední aktualizované verzi z roku 2017 stanovuje pro Česko závazný cíl ve výši 51,1 PJ úspor v konečné spotřebě energie do roku 2020.

Česko si na základě evropské směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive, EED) zvolilo cestu alternativního plnění cíle, která sestává převážně z řady finančních nástrojů, tj. investičních a neinvestičních dotací a regulací s cílem motivovat soukromé, ale i veřejné subjekty k realizaci opatření zaměřených na snížení spotřeby. Mezi nejvýznamnější prostředky v této oblasti patří renovace budov podporované v rámci dotačních programů.

V oblasti snižování energetické náročnosti budov je pak nejvýznamnější zákon 406/2000 Sb. o hospodaření energií a vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, které definují příslušné standardy.

Aliance Šance pro budovy na základě statistických dat provedla celkovou analýzu možnosti úspor energie všech budov v Česku včetně nákladů na tyto renovace. Nejvíce se Česku vyplatí provádět důkladné renovace, které maximalizují potenciál úspor. Pro ty je však nutná podpora státu.

Adaptace budov na změnu klimatu

Do roku 2040 by měla průměrná teplota v České republice stoupnout minimálně o 1 °C, do roku 2060 až o 2,5 °C. Jsme svědky toho, že roste počet tropických dnů, tedy těch s teplotou nad 30 °C a vln veder, tedy sérií šesti a více dnů s nadprůměrnými teplotami. Obyvatelé měst – zejména Prahy a Brna – častěji pocítí zesílený vliv městského tepelného ostrova. Postupně ubude mrazivých dnů a na horách bude výrazně méně sněhu.

V návaznosti na tyto změny je potřeba postupně adaptovat budovy v České republice tak, aby měly lepší tepelně technickou obálku zajišťující celoroční stabilitu vnitřního prostředí. Vhodná míra prosklení fasád budov, účinné stínění a jejich akumulační schopnosti mají předcházet přílišné tepelné zátěži v letních měsících a zároveň umožňovat zisk energie ze slunečního záření v zimních měsících. Místo nadměrné aplikace systémů chlazení je příhodnější nové budovy vhodně umisťovat do krajiny, využívat okolní zeleň, vegetační fasády a zelené střechy. Více se zabývat volbou vhodných materiálů a stavebně konstrukčním řešením ─ a to jak v exteriérech, tak v interiérech. Mimo zajištění nízké energetické náročnosti budov adaptovaných na změnu klimatu, je potřeba zaměřit se také na systém šetrného hospodaření s vodou a to jak dešťovou, tak šedou.

Všem těmto adaptačním změnám je zapotřebí přizpůsobit stavební zákon a prováděcí vyhlášky. Důležité je také zajistit přítomnost odborných osob, zejména v procesu návrhu větších změn již dokončených budov, které stavebníkům zajistí kvalifikovaný návrh v souladu s platnými předpisy.

Reference
  1. Pasivní domy v roce 2020: Opravdu budou povinností? [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.
  2. Definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie z hlediska zdrojů energie [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.