Eněrgija
Eněrgija (rusky Энергия; "energie") byla sovětská nosná raketa navržená pro vynášení raketoplánu Buran. Při jejím vzniku se také počítalo s možností vynášení částí vesmírných stanic nebo malých bitevních kosmických stanic. V případě přidání pomocných raket je nosič schopný dostat na oběžnou dráhu až cca 180 tun nákladu. (V této verzi nikdy neletěla.) [1]
| Eněrgija | |
|---|---|
 Raketa Eněrgija | |
| Země původu |  Sovětský svaz |
| Rodina raket | Eněrgija |
| Výrobce | RKK Energija |
| Účel | těžká nosná raketa k vynášení raketoplánu Buran |
| Rozměry | |
| Výška | 58,76 m |
| Průměr | 18 m |
| Hmotnost | vzletová: 2400 tun |
| Nosnost | |
| na LEO | 100 000 kg |
| Historie startů | |
| Status | vyřazena |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Celkem startů | 2 |
| Úspěšné starty | 2 |
| Selhání | 0 |
| První start | 15. května 1987 |
| Poslední start | 15. listopadu 1988 |
| První stupeň – 4× blok A (Zenit) | |
| Motor | 1× čtyřkomorový RD-170 (na každém bloku) |
| Tah | 29 000 kN (na moři) 32 000 kN (ve vakuu) |
| Specifický impuls | 309 s (na moři) 338 s (ve vakuu) |
| Doba zážehu | 156 s |
| Palivo | RP-1/LOX |
| Druhý stupeň – blok C (centrální stupeň) | |
| Motor | 4× jednokomorový RD-0120 |
| Tah | 5 800 kN (na moři) 7 500 kN (ve vakuu) |
| Specifický impuls | 359 s (na moři) 454 s (ve vakuu) |
| Doba zážehu | 470 s |
| Palivo | LH2/LOX |
Její vývoj byl započat po neúspěších rakety N-1. Nesmírné náklady na její vývoj a náklady na vývoj Buranu jsou někdy zmiňovány jako jedna z mnoha příčin ekonomického kolapsu Sovětského svazu. Oba projekty byly realizovány, aby vyrovnaly domnělou převahu USA ve vesmíru.
Uskutečněné lety
Raketa Eněrgija byla vypuštěna pouze dvakrát. Při prvním startu 15. května 1987 vynesla maketu bezpilotní vojenské stanice Poljus, která měla být po dokončení vývoje schopna lasery ničit nepřátelské družice. Raketa stanici úspěšně vynesla do kosmu, ta se však kvůli chybě v řídícím systému zřítila do Tichého oceánu.[2]
Při svém druhém startu 15. listopadu 1988 Eněrgija vynesla raketoplán Buran. Další výroba nepokračovala, ze startovacích bloků vychází další typ raket Zenit.
Popis
Čtyři silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosin, každý s jedním čtyřkomorovým raketovým motorem RD-170, jsou připojeny k centrálnímu druhému stupni na kyslík a vodík se čtyřmi motory RD-120.
Plánované varianty rakety
- Eněrgija-M – plánovaná redukovaná Eněrgija obsahující pouze dva startovací stupně a jeden motor RD-120. Byla určená pro komerční využití, ale pro nedostatek užitečných zařízení vhodných k vypuštění byl vývoj zastaven.
- Vulkán – varianta Eněrgije s osmi startovacími bloky o nosnosti 175 tun na nízkou oběžnou dráhu.
- Eněrgija 2 – plánovaná znovupoužitelná těžká raketa přistávající automaticky jako raketoplán. Startovací bloky by byly vyloveny z moře. Při vynášení těžších nákladů by mohly být připojeny rakety Zenit.
Současnost
V současné době Rusko vyvíjí novou supertěžkou raketu Jenisej, která bude na prvním stupni využívat čtyřkomorové motory RD-171MV, což jsou modifikované verze motoru RD-170 používaného na raketě Eněrgija.[3]
Odkazy
Reference
- Popis na buran.ru
- PACNER, Karel. Špioni nad Bajkonurem: jak létala ruská kopie raketoplánu [online]. Technet.cz, rev. 2012-08-21 [cit. 2013-09-24]. Dostupné online.
- Termín vytvoření ruské supertěžké rakety pro let na Měsíc je stanoven [online]. Sputnik, 2019-01-04 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (česky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eněrgija na Wikimedia Commons - Stránky o budoucím využití Eněrgijí (anglicky) Archivováno 12. 3. 2006 na Wayback Machine
- Eněrgija (anglicky)
- Stránky výrobce motoru RD-170 a RD-120 (rusky)
- Video o motoru RD-170 (rusky)