Emunim

Leží v nadmořské výšce 34 metrů v pobřežní nížině, v regionu Šefela.

Obec se nachází 6 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 37 kilometrů jihojihozápadně od centra Tel Avivu, cca 53 kilometrů jihozápadně od historického jádra Jeruzalému a 6 kilometrů jihovýchodně od Ašdodu. Emunim obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské.

Emunim je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 3711, která severozápadně od vesnice ústí do dálnice číslo 4.

Emunim byl založen v roce 1950.[3] Novověké židovské osidlování této lokality začalo po válce za nezávislost, kdy v roce 1948 tuto oblast ovládla izraelská armáda a došlo k vysídlení většiny arabské populace v tomto regionu.

Zakladateli mošavu byla skupina Židů z Egypta, kteří se zde usadili 4. ledna 1950. Židovská agentura přistěhovalcům poskytla počáteční pomoc a výcvik pro zemědělský způsob obživy. V době zakládání mošavu vrcholila zimní dešťová sezóna a obec byla dopravně izolovaná. Zásobování osady muselo probíhat letecky. V roce 1954 populaci vesnice posílila skupina Židů z Maroka, Íránu, Rumunska a jiných zemí. V roce 1991 prošla obec stavební expanzí zaměřenou na poskytnutí bydlení pro mladou generaci zdejších usedlíků.[1]

Jméno obce odkazuje na citát z biblické Knihy Žalmů 31,24: „Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně“[4]

Správní území obce dosahuje cca 3600 dunamů (3,6 kilometru čtverečního). Funguje tu společenské centrum, zdravotní středisko, obchod a knihovna. Místní ekonomika je stále zčásti orientována na zemědělství.[1]

Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Emunim Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[2]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 942 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 2,5 %.[2]