Empirismus
Empirismus (řecky ἐμπειρισμός ze zkušenosti) je gnozeologický směr ve filozofii a převládající přístup ve většině vědních oborů, který za jediný zdroj poznání pokládá smyslové zkušenosti. Stojí v protikladu k racionalismu, který klade důraz na rozumovou složku poznání, jako jsou například u Kanta apriorní formy prostoru a času, které jsou předpokladem každé zkušenosti a nedají se z ní tedy odvodit.
Na rozdíl od filosofického empirismu, který se týká veškerého poznání a zkušenosti, empirismus jako součást metodologie přírodních věd člověku rozumí „empirií“ čili zkušeností pouze opakovatelný pokus s měřitelnými výsledky.
Představitelé empirismu
Za zakladatele novověkého empirismu je považován Francis Bacon. Hlavním představitelem je anglický filozof John Locke, který se postavil proti Descartovu postulátu vrozených idejí. Podle něj lze skutečnost poznat pouze prostřednictvím smyslové zkušenosti. Mezi další důležité postavy patří George Berkeley a David Hume. Reálné pro ně nejsou věci, ale pouze vjemy těchto věcí. Existenci předmětného světa podle nich vlastně nelze vůbec dokázat.
Mezi představitele vědeckého empirismu patří Hermann von Helmholtz, Bertrand Russell nebo Karl Popper.
Kritika
Omezení poznání na oblast pouhé zkušenosti je podle kritiků empirismu neudržitelná. Nelze totiž ze zkušenosti odvodit základní postulát, totiž: „Všechna zkušenost je pravdivá.“ Pokud by tato věta neplatila, veškerá další tvrzení empiristů nebudou pravdivá. Hlavní zásada empirismu je tak sama v sobě sporná. Podle P. Markie je ovšem ostré rozlišování empirismu a racionalismu problematické, protože u všech významných představitelů se vyskytují i zdánlivě opačné názory.[1]
Odkazy
Literatura
- Anzenbacher, A. Úvod do filozofie. Praha: SPN, 1990: ISBN 80-04-25414-4.
- Ottův slovník naučný, heslo Empirismus. Sv. 8, str. 591