Emmanuelle (film)

Emmanuelle, česky Emmanuela, je francouzský erotický film z roku 1974 režírovaný Justem Jaeckinem. Jde o první díl série francouzských snímků založených na románu Emmanuelle francouzské spisovatelky thajského původu Emmanuelle Arsanové. Titulní roli ztvárnila nizozemská herečka Sylvia Kristelová.[1] Film pojednává o ženě, která se vydá na výlet do Bangkoku, aby umocnila svůj sexuální prožitek. Film byl částečně v Thajsku natáčen. Šlo o první erotický film, který distribuovala velká filmová společnost - Columbia Pictures.

Emmanuelle
Původní název	Emmanuelle
Země původu	Francie Francie
Jazyk	francouzština
Délka	90 min
Žánry	erotický film LGBT film pornografický film film natočený podle knihy filmové drama sexploitation film lehké porno
Předloha	Emmanuelle
Scénář	Jean-Louis Richard Maryat Andriane
Režie	Just Jaeckin
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Sylvia Kristel Alain Cuny Marika Green Christine Boisson Daniel Sarky … více na Wikidatech
Produkce	Yves Rousset-Rouard
Hudba	Pierre Bachelet
Kamera	Robert Fraisse
Střih	Claudine Bouché
Výroba a distribuce
Premiéra	26. června 1974
Distribuce	Columbia Pictures Netflix Parafrance
Rozpočet	500 000 US$
Předchozí a následující díl
Emmanuelle 2
Emmanuelle na ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Film se ve Francii stal mimořádně výdělečným a v žánru lehkého porna se stal klasikou, navzdory odmítnutí dobovou kritikou. Scéna s velkým proutěným křeslem se stala ikonou erotismu a byla mnohokrát citována či parodována. Film byl ve druhé polovině 80. let mimořádně populární i v socialistickém Československu, kde se šířil pololegálně na videonahrávkách. O jeho síle v této kultuře svědčí i scéna z komedie Slunce, seno a pár facek z roku 1989, kde živočichář Béda v podání Jiřího Lábuse říká své partnerce: "Od tý doby, co si viděla Emanuelu, je s tebou k nevydržení". Že Emmanuellu v 80. letech viděl, připustil v roce 2003 i jinak konzervativní prezident Václav Klaus, když se s představitelkou hlavní role setkal na karlovarském festivalu.[2] Kulturní dopad byl silný i jinde, zejména v Japonsku, kde do japonštiny dokonce vnesl nové slovní spojení emanieru suru, které by šlo přeložit jako „dělat Emmanuellu“ a znamená zhruba „mít náhodný a extravagantní milostný poměr.“

Filmová kritika zpětně snímek většinou docenila, stal se však i předmětem feministické kritiky pro "zobrazení ženy jako předmětu mužských fantazií". Sama představitelka hlavní role tuto kritiku odmítla a upozornila, že například v asijských zemích vyzníval film zcela opačně a Emmanuella tam byla vnímána jako dominantní, aktivní a silná žena, což budilo nadšení právě tamních feministek. Kontroverzně ovšem i po letech vyznívá zejména závěrečná scéna hromadného znásilnění.