Emmanuel Armand de Vignerot, vévoda d'Aiguillon

Zámek Aiguillon v departementu Lot-et-Garonne

Pocházel ze starého šlechtického rodu Vignerot (uváděného též ve formě Vignerod) spřízněného s rodinou du Plessis de Richelieu, mimo jiné byl synovcem maršála vévody de Richelieu. Narodil se jako starší syn Armanda de Vignerot, 4. vévody z Aiguillonu (1683–1750), po matce pocházel ze starého rodu Crussolů. V roce 1737 vstoupil do armády a již v devatenácti letech byl plukovníkem. V roce 1740 byl jmenován pairem Francie a do otcovy smrti užíval titul vévody d'Agenois. Počátkem 40. let byl svým strýcem vévodou de Richelieu zapojen do dvorských intrik týkajících se nemanželských vztahů Ludvíka XV. Za války o rakouské dědictví byl zraněn v Itálii (1744), poté v roce 1746 padl do zajetí a na konci války byl povýšen do hodnosti maréchal de camp. V roce 1750 po otci zdědil titul vévody d'Aiguillon.

Kvůli nepřátelství královy milenky markýzy de Pompadour byl vzdálen od dvora a od roku 1753 zastával funkci vojenského guvernéra v Bretani. Za sedmileté války se podílel na ambiciózním plánu invaze do Velké Británie, v této době dosáhl v armádě hodnosti generálporučíka a od roku 1762 byl zároveň guvernérem v Alsasku.[2] V Bretani se dostával do častých kompetenčních sporů s místním parlamentem a kvůli svému bezohlednému chování byl v roce 1768 odvolán. Měl být i souzen, ale na zákrok krále osvobozen a povolán zpět ke dvoru. Díky přízni další milenky Ludvíka XV. hraběnky du Barry byl v roce 1771 jmenován ministrem zahraničí[3], zároveň se stal velitelem královské gardy. V lednu 1774 převzal navíc ministerstvo války.[4] Z obou úřadů byl odvolán po nástupu Ludvíka XVI. v červnu 1774. Na základě ústního příkazu královny Marie Antoinetty byl nedlouho poté donucen k odchodu od dvora. Uchýlil se do soukromí na svůj zámek Aiguillon v Akvitánii, který nedlouho předtím nechal nákladně přestavět. Zemřel v předvečer revoluce zcela zapomenutý.

V roce 1740 se jeho manželkou stala Louise Félicité de Brehan de Plélo (1726–1796), jediná dcera diplomata a důstojníka hraběte Louise de Plélo (1699–1734), po matce měla příbuzenské vazby na vlivnou rodinu Phélypeaux. Louise byla v letech 1746–1768 dvorní dámou královny Marie Lesczyńské, později proslula jako spisovatelka. Z manželství se narodilo šest potomků, z nichž čtyři zemřeli v dětství. Dcera Innocente (1747–1776) byla manželkou generála Josepha de Moreton, markýze de Chabrillan. Syn Armand (1761–1800) patřil k významným osobnostem počáteční fáze francouzské revoluce, nakonec emigroval a zemřel v Hamburku. Zámek Aiguillon byl v roce 1792 prohlášen národním majetkem a přes pokusy zachránit alespoň část uměleckých sbírek byly jeho interiéry zdevastovány.